Některé lidi při divoké cestě předběhne vlastní kolo, Franka Townse při písečné bouři předbíhá vrtule, rozseká mu půlku kabiny a při polořízeném pádu to odnese i zadek letadla a jediný doktor na palubě. To je hezký začátek pobytu na Gobi - největší pláži v okolí (jen to moře chybí). Jsou bez rádia, s omezenými zásobami. A pak podivínský Elliott jen tak prohlásí, že navrhuje letadla a z toho vraku by dokázal udělat nový letoun.
Zápletka zní sice neuvěřitelně, ale kdo dělá poctivě domácí úkoly, ten už dnes ví, že je to remake slavného filmu z roku 1965. Papírově nepříliš úspěšný remake s nijak slavnými herci, ale to prvních pár minut nemusíte příliš řešit. Dobře naladěni hudební vypalovačkou, ošlehaným Dennisem Quaidem v hlavní roli a hodně vyvedeným (byť příliš digitálním) zřícením letadla, se do příběhu "položíte" a příznivce seriálu Lost by mohlo popadnout dokonce mírné šimrání. To vás však velmi rychle přejde, zhruba ve chvíli, kdy zjistíte, že tenhle dvouhodinový film nikdy neslyšel o něčem jako je vývoj postav. Hrdinové jsou samozřejmě konfrontování s nástrahami matičky přírody, ale buď čas od času někdo umře, nebo... prostě neumře. Nic se nemění a jede se dál, budete mít minimální příležitost někoho poznat do hloubky. Jakousi auru si pěstují jen Dennis Quaid a především Giovanni Ribisi, ale to je tím, že mají klíčové role a jsou prostě lepší herci než ostatní (není těžké trumfnout někoho se jménem Sticky Fingaz, nemyslíte? ;).
John Moore se v tom potácí s debutantskou neobratností (přitom už má za sebou pár filmů). Zkouší na nás různé videoklipové finty, ale bez vizuálních parádiček je doslova nahý a jediné, co v jeho podání funguje jsou hudební koláže. Nakonec jste rádi, že hrdinové to letadlo postavili a všechno dobře dopadne, nicméně film je příliš dlouhý a plný lapsů, které ho sráží do nekompromisního průměru (zachráněn originální zápletkou, vynikajícím výkonem Ribisiho a fyzičkou Dennise Quaida)