Sledovat horolezeckého blázna Alexe Honnolda v jednom z nejlepších dokumentů posledních pěti let byl pro mě dechberoucí zážitek a dodnes lituji, že jsem snímek Free Solo nestihl v kinech. Při sledování nového thrilleru Fall jsem si pak často říkal, že by mu to velké plátno slušelo taky. Navzdory prvnímu teaseru s mizerným CGI totiž výsledný film nabídl překvapivě mnoho záběrů, při kterých se člověku mírně motá hlava nebo zvedá žaludek z kamerových jízd či dronových přeletů. A to je vlastně na novince Scotta Manna, režiséra jinak ne moc chválených akčních béček, asi to nejzajímavější – že vypadá fakt dobře.

Nenápadný thriller vypráví o dvou nejlepších kamarádkách, kterak spolu nejprve prožijí traumatickou nehodu, jenom aby posléze odjely překonat svůj strach k bývalé televizní věži uprostřed americké pouště. Ta měří nějakých 610 metrů – pro lepší představu jsou to dvě Eiffelovky – je celá zrezavělá, není na ní signál a po pár minutách už ani žebřík, po kterém obě dívky vylezly. A tím celé drama o přežití začíná.

V hlavních rolích se zde objevují relativně neznámé Grace Fulton a Virginia Gardner. Ta první vypadá jako kopie Elišky Křenkové, což bylo rozhodně k dobru, a ta druhá pak pro změnu hraje youtuberku, která nosí hluboké výstřihy kvůli clickbaitům. Absenci většího hereckého rejstříku tak obě dívky naštěstí dohání úspornými oděvy, které se kamera očividně snaží v mnoha momentech co nejlépe prodat. A dělá dobře, jelikož nic moc dalšího už vedle hromady žánrových klišé, pár levných zvratů a sympatického camea od Jeffreyho Dean Morgana tahle akrofobická záležitost nenabízí.

Mann samozřejmě netočil kdovíjak ambiciózní dílo, tohle není žádných 127 hodin. Zápletka je fiktivní a místy navíc dosti hloupá. Mírné napětí ale Fall vykřesat zvládá, zejména šikovný je pak film v tom, jakými způsoby zkouší obě dívky postupně dostat zpátky na zem. Ty mají po ruce telefony, dron, batoh, vodu, pár metrů lana, a dokonce i zdroj elektřiny, všechny pokusy o záchranu jsou navíc dávkovány ve svižném tempu a divákovi se tak nedostává mnoha příležitostí k nudě.

Přehrajte si trailer Vztahová rovina s příměsí červené knihovny jako z odpolední soap opery na Nově byla sice v mých očích nutným zlem, nějakým způsobem se ale 107minutová stopáž naplnit musela – ostatně co jiného byste taky chtěli narvat do takřka dvouhodinového filmu o dvou holkách sedících na věži – naštěstí to však zabírá jen minimum prostoru a dokonce to ještě vynahrazuje nečekaná porce krve a brutality (alespoň s ohledem na typ filmu).

Ten zbytek pak zkrátka tvoří docela atraktivní, byť béčková podívaná s pěkným obsazením, ještě hezčími výškovými záběry a několika vyloženě funny momenty. Nic převratného, za mě ale velmi sympatické thrillerové překvápko a palec nahoru.