Pravidla by se neměla porušovat. A platí to i v Hollywoodu, kde je každý žánr zaměřený na specifické publikum. Akční filmy typu Transformers jsou natáčeny pro mladé lidi, kteří se nebudou pozastavovat nad tím, že se uprostřed města řežou dva patnáctimetroví mluvící roboti. Stejně tak komedie typu Kameňák jsou pro diváky… kterým stačí málo. A filmy jako Ten večer jsou především pro ženy po čtyřicítce, co si chtějí v kině odpočinout u jednoduché dojemné romance, která nikam nespěchá a děje se v ní přesně to, co člověk očekává. Ženu po čtyřicítce v redakci bohužel nemáme, takže se musíte spokojit s – rovnou to přiznávám – asi nepříliš fundovanou recenzí ode mne.

Ten Večer je film, který na jednu stranu dá divákům přesně to, co slibuje, ale na stranu druhou to automaticky neznamená spokojenost. Jednoduchý příběh o ženě jménem Ann Lordová, která se na smrtelné posteli zpovídá svým dvěma dcerám z toho, jak před padesáti lety milovala jakéhosi Harrise Ardena, nemá moc čím překvapit. Režisér Koltai střídá scény ze současnosti, ve kterých se dvě sestry baví o tom, jak jsou na tom ve svém životě špatně a snaží se zpříjemnit umírající matce poslední dny života, se vzpomínkami hlavní hrdinky. A popravdě je to nuda. Ve scénách ze současnosti je velmi obtížné sžít se s postavami a vůbec se o ně nějak hlouběji začít zajímat. Hrdinky tam prostě jsou, ale chybí jim něco, co by člověka alespoň na chvíli donutilo s nimi soucítit nebo jim fandit. A vzpomínková část není o nic lepší. Děj v ní plyne velmi pomalu a postrádá jakékoliv překvapení. Vždycky budete vědět, co se stane v příštích deseti minutách, avšak – teď bez urážky – nebude to důkaz vaší geniality, ale scénáristovi neschopnosti.

Michael Cunningham je zodpovědný za velmi povedené Hodiny a Ten večer se hodně pokouší navodit podobnou atmosféru, ale příběh je bohužel až příliš jednoduchý a plytký na to, aby se to povedlo. Těžko říct, jestli za to může sám Cunningham nebo knižní předloha, ale průhlednost děje je chvílemi až otravná. A co hůř, ve filmu není žádná emotivní scéna, která člověka alespoň na chvíli strhla. Herci zkrátka stojí/sedí/jdou a mluví. A všechno jim strašně dlouho trvá. Bez problémů bych si dokázal představit, že by Ten večer byl o polovinu kratší a vůbec by to příběhu neublížilo. Už kvůli hvězdnému obsazení je obrovská škoda, že si režisér nepohlídal scénáristu pořádně.

Claire Danes v roli mladé Ann se snaží, ale její hrdinka jakoby vylezla ze stránek té nejlacinější romantické literatury. Ještě hůř na tom je Patrick Wilson, který od režiséra nejspíš dostal pokyny tvářit se celý film trochu tajemně a znuděně. A jde mu to. Bohužel. O sestrách v podání Mirandy Richardson a Tony Collette už řeč byla. Snaha se cení, ale kde není scénář, nejsou ani dobré herecké výkony. Body k dobru film získává za jako vždy přesvědčivou Meryl Streep, která se sice objeví jen na chvíli, ale svým charismatem dokáže Ten večer pozvednout.

Po technické stránce se filmu moc vytknout nedá. Pro maďarského režiséra Lajose Koltaie je Ten večer teprve druhý film, ale jako kameraman se podílel například na Szabóově slavném dramatu Mephisto nebo Tornatoreho Maléně a svoje původní povolání nezapře. Vizuálně se sice nejedná o žádnou jízdu, ale rozhodně se tu najde pár působivých záběrů. Pochvalu si zaslouží i hudba Jana A. P. Kaczmareka (Oscar za Hledání Země Nezemě). Bohužel tváří v tvář scénám, ve kterých sedmdesátiletá Vanessa Redgrave tančí po pokoji jako víla, jdou všechny technické kvality filmu k čertu.

Bohužel musím zopakovat to, co jsem řekl už na začátku. Ten večer není film pro mě, ale bohužel mám pocit, že není pro nikoho z naší redakce a že výsledné hodnocení by se od toho mého moc nelišilo, ať už by recenzi psal kdokoliv. Jestliže vás tedy podprůměrný počet hvězdiček uráží a nacházíte ve filmu něco, co jsem já přehlédl, klidně to napište do diskuse. Zlobit se nebudu. Pochopte ale, že mám pořád blíž k těm na začátku zmíněným obřím robotům než k umírajícím stařenám a jejich minulým láskám. Pokud je to u vás naopak, můžete do kina s klidným srdcem vyrazit.