Kanadský režisér Dennis Villeneuve se díky Zmizení prodral do první hollywoodské ligy, své nezávislácké/festivalové kořeny však neodsekl. Je to moc dobře, protože jen na natáčení klasických narativních filmů s velkými hvězdami by ho byla škoda. Alespoň soudě dle jeho novinky, do níž si ze Zmizení přetáhl Jakea Gyllenhaala...

Nepřítel: FOTOGALERIE

Přehrajte si trailer Nepřítel je nízkonákladovým temným thrillerem, důmyslně pracujícím s omezeným barevným schématem (od žluté k černé), odosobněnými betonovými kulisami (interiéry i exteriéry šedých bytovek) a s premisou o profesorovi, jenž je šokován zjištěním, že o kus dál žije jeho dvojník. Mluví stejně, vypadá stejně, má stejnou jizvu a taky rád souloží s blondýnkami. Tohle nebude náhoda...

Tohle totiž bude ukázkový mindfuck, u nehož lze odkazovat na Hitchcocka, Lynche i Cronenberga, Villeneuveův snímek ale má svůj jasný, osobitý ksicht. Dráždivá zápletka se odvážně rozvíjí v psychologický thriller, který je úderný a sebevědomý, ale s divákem se rozhodně nemazlí a nedá mu příliš zřetelných indicií k rozklíčování svých významů. Interpretace jsou volné, publikum se může cítit stejně tak zmateně, jako svobodně - osobně jsem ale v Nepříteli ze všeho nejvíc viděl lo-fi verzi Eyes Wide Shut, úderný ponor do podvědomí, kde se fóbie, úzkosti, tíha zodpovědnosti a sexuální fantazie propojují v působivé strašení ve věži.

Villeneuveův snímek má svůj jasný, osobitý ksicht. Navzdory komornímu podání, opírajícímu se o utrápené výrazy ve tvářích postav, to není film o hercích. Všechno drží pevně v rukách režisér, jenž precizně zužitkuje každý temný kout, každý kamerový přelet nad budovami, každého pavouka, aby dal světu znepokojivou jednohubku o touze uniknout z vlastního těla.