Zní to jako název kratičké cyberpunkové povídky o slečně, kterou si můžete na večer stáhnout a ona vám zařídí milou společnost plnou… hm… zajímavých zážitků. Pravda je poněkud jiná a mnohem bizarnější. Je to film o tom, kterak se Maria Bello nechá dobrovolně fyzicky týrat (chytat do pastičky na myši, řezat žiletkou a střepem), protože… no… protože jí to dělá zatraceně dobře, nic víc za tím asi nebude :-). K tomu všemu pendluje mezi dvěma muži a zmítá se v démonech zdrogované odevzdanosti. Aby tahle výpověď nějakým způsobem fungovala, tvůrci ji zákonitě museli odhalit v celé své nahotě a tak asi nepřekvapí, že promo koluje po světě s nezpochybnitelným přízviskem red band. A protože se nese ve značně komorním duchu a nenabízí záběry s vybuchujícími kamiony a zpomalenými kamerovými oblety, vsadilo se na čistě pocitovou vlnu. Ta se utrhne ze řetězu až někde ve dvou třetinách (rychlý opakovaný střih na bicí), stále však zvládá dovést tenhle povoz jako celek k uspokojivým třem hvězdičkám. Těch intimních momentů, které vnitřně zasáhnou, tu také není zrovna málo… a podmanivá hudba k nim sedne jako dvanáctka k pořádně vypečené voňavé kachně. I když je to kachna nezávislá a k nám do kin se zřejmě ani nepodívá.