Filmy, ve nichž lidstvo kleslo na úroveň zvířat a vše, co nás odlišovalo kupříkladu od plameňáků, zmizelo, nikdy příliš netáhly. Diváci prostě nechodí do kina na příběhy, které se odehrávají ve světě, v němž to zkrátka a jednoduše dobře dopadnout nemůže. Britský talent a jeden z předních představitelů ostrovní hororové scény Neil Marshall se však i přes to všechno rozhodl jeden takový postapokalyptický film natočit. Při sledování Soudného dne ale každému velmi rychle musí dojít, že tady je něco trochu jinak.

Příběh nás zavede do blízké budoucnosti, ve které je Velká Británie tak, jak ji známe, pouhou minulostí. Smrtelně nebezpečný virus během několika dní nakazil podstatnou část populace a vláda se rozhodla všechny infikované přesunout do Skotka, obehnat je několikametrovou zdí a nechat je tam pomřít. Po několika letech se však nákaza vrátila, a proto musí speciální jednotka pod vedením superdrsné Eden Sinclair vyrazit do Skotska a zjistit, co je pravdy na tom, že existuje lék. Avšak ani ten nejlepší vojenský výcvik a hi-tech vybavení nemůže britské vojáky ochránit před tím, co na ně v zemi nikoho čeká.

Soudný den se možná na první pohled tváří jako seriózní akční scifi ze světa zdevastovaného strašlivou katastrofou, ale stačí pár minut sledování a člověku musí dojít, že je to pravda jen částečně. Zkrátka a jednoduše výraz „what the fuck?“ budete mít na tváři mnohem častěji, než byste čekali. Soudný den je totiž divočina od začátku do konce. Neil Marshall se s ničím nepáře a servíruje nám akční nářez v tom nejlepším stylu osmdesátých let. Nahota, nekompromisní násilí, extrémně suché hlášky, úchylní záporáci a naprosto pošahaný svět, který postrádá logiku či originalitu. A víte co? Je to úplně jedno!

Marshall si byl evidentně od začátku vědom toho, že jeho film nemůže i přes skromný rozpočet sedmnáct milionů dolarů vydělat, a tak si natáčení pořádně užil. Ani na chvilku se nebere vážně a před diváky servíruje jednu šílenost za druhou. Chcete přehrávajícího záporáka? Už dlouho tu nebyl takový magor jako punkáčovitý Sol. Chcete krev a brutalitu? Můžete si vybrat mezi střelbou do králíků nebo lidským grilováním. Chcete pořádného bouchače v hlavní roli? Rhona Mitra na to sice nevypadá, ale pod Marshallovým vedením se z ní stal stroj na zabíjení, který bez mrknutí oka seká lidem hlavy, hází do davů granáty a emoce projevuje ještě méně často než Arnold v Terminátorovi.

Říct, že Soudný den je blbost, je velmi jednoduché a popravdě nevím, jak bych dokázal člověka, jemuž se Marshallův film nezalíbil, přesvědčit o tom, aby mu dal druhou šanci. Jestliže se vám nepodaří proniknout pod slupku filmu a nepřistoupíte na to, že Marshall si zkrátka jen hraje a plní si dětské sny, protože mu na to někdo dal peníze a tvůrčí svobodu, budete zklamáni. Režisér většinu času vykrádá či přímo i nepřímo cituje žánrové klasiky jako je Šílený Max nebo Útěk z New Yorku, ale ve výsledku se jeho film podobá spíše Carpenterovým Duchům Marsu. Zdánlivě v nich nic nefunguje tak, jak by mělo, ale zároveň je z toho cítit, že režisér přesně věděl, co dělá. Marshall zkrátka natočil film, který do puntíku plní žánrová klišé, neřeší, že stačí projít podzemním tunelem a člověk se dostane z kanibalsky-punkového světa do čistokrevné fantasy. Popravdě podezírám režiséra z toho, že si za cizí peníze natočil propagaci sebe sama a teď může chodit po producentech s kopií Soudného dne a říkat jim „:Chcete vidět, jak bych natočil fantasy? Přetočte na šedesátou druhou minutu. Ne, ještě dál, tady je scifi… To už je moc, tohle je akční film!“ Ve všech žánrech se Marshall pohybuje bez problémů a ví, jak navodit tu správnou atmosféru, ale dohromady všechno smíchal do takového opravdu velmi podivného a možná až bizarního celku, jenž se jen tak nevidí. A je na vás, jestli si ho užijete, nebo jestli znechuceně odejdete z kina.

Ovšem problém, který budou mít asi všichni, je střih. Už ve svém debutu Psí vojáci režisér ukázal, že střihat příliš neumí a i v Soudném dni nás čeká až příliš zběsilá akce, u které je občas dost těžké poznat, kdo bojuje proti komu. Avšak Marshall si všechno vynahradí u závěrečné automobilové honičky, u níž si fanoušci Mela Gibsona a jeho nejdrsnějšího alter ega Maxe Rockatanského budou vrnět blahem.

Soudný den je zkrátka problematický film. Jestliže přistoupíte na pravidla hry a smíříte se s tím, že Neil Marshall si natočil tuhle divočinu čistě pro radost z toho, že si může dělat co chce, užijete si ho se vší jeho úchylností a divokostí. Jestli se však váš nadhled a režisérova vize nesetkají, čeká vás 105 minut chaosu, který (zdánlivě) nedává vůbec smysl.