Když se kolega Shushika snažil v předchozím odstavci osvětlit, jak se Canosa pokouší ve svém filmu chytnout diváka do pasti experimentálních hrátek s kamerou, moc jsem si to neuměl představit. I trailer vypadá zprvu na to, že bude plátno rozděleno jen tak pro prvních pár začátečních záběrů, aby hrdiny bylo možno pozorovat v prvotních fázích jejich seznámení a vytřískat z toho nakonec nějaký odpichovací vtípek. Forma však drží stále tentýž tvar a postupem času už není pochyb – nekouskovaný obraz budiž nikoliv nesmělou zkouškou, nýbrž silnou zbraní, která dovoluje vtipně zaznamenávat situaci i v okamžiku, kdy druhý herec zúčastněný libovolného dialogu dostává oddechový čas mimo záběr. Zde se neodpočívá a herci jedou takříkajíc na plné obrátky. Vyvěrá z toho zvláštní příchuť, kterou zažijete jen málokdy. Pocit, že se to děje opravdověji, než jak jste v podobných filmech zvyklí. A i když druhé Před úsvitem ani Před soumrakem z toho asi nebude, působí to hodně svěže a nic tomu na intenzitě neubírá ani nástroj všech nadšených nezávisláků, digitální kamera. Naopak – Helen Bonham Carter v jejím oku vypadá správně „vyschle“, věčný drsoň Aaron Eckhart s pivním mozolem zase legračně vyoraně; Jako by mu právě spadla kachnička do kanálu. Ona civilně-komorní nota tomu moc sluší a ani nevadí, že hudební podkres nestojí za moc a z dlouhých dialogů si příliš nevezmete. Vaše sympatie si tahle dvojka pravděpodobně stejně získá.