"Film o mouchách, který má své mouchy"

Doporučil bych zajít na to na Digital 3D. To se nedá srovnat.

ale ty vyzeras, ze si na tie dvojfarebne okuliare celkom zvyknuty :)

Krátká verze: Není to ani peklo ani sra*ka. Je to peklo a sra*ka dohromady. Utečte.

Prosím omluvte tu délku, ale takhle jedovatou slinu už jsem dlouho neměl a muselo to ven.

Jednou za čas se objeví film tak strašný, že to snad nejde popsat slovy. Ještě nikdy jsem v kině neodešel z filmu a nehodlám to také nikdy udělat, ale celou druhou půlku filmu jsem si říkal, že už to nevydržím a v další sekundě uteču s křikem ze sálu. Nepamatuju se, kdy jsem naposledy viděl něco tak nechutně vypadajícího, kde každá postava, událost i promluva je vrcholnou ukázkou tvůrčí impotence a demence. Pokaždé, když kterákoliv postava otevře pusu, je to jen, aby potvrdila imbecilní klišé, ukázala plochost charakterů nebo prostě řekla něco bolestivě debilního.
Kde začít? U hlavních postav: „Tlouštíka“, který se v každé své větě zmiňuje o jídlu, občas si krkne nebo prdne a na konci se něco naučí o zdravotních problémech nadváhy? „Šprta“, co nosí brýle a…ehm, občas řekne něco přehnaně vědecky, aby mu pak někdo vtipně řekl, že tomu nerozumí? Nebo "tím se snem", asi hlavním hrdinou, snad ještě prázdnějším generickým charakterem než jsou „tlouštík“ nebo „šprt“? Ne snad těmi příšernými prostřihy zpátky na Zem, kde se pouze opakuje jeden dialog („Oni fakt letí na Měsíc?“ „Oni vážně letí na Měsíc!“) s malými obměnami dokola? Nebo…
I tak by se to možná dalo odkývat jako příšerné ale ne dokonale pekelné díky těm vcelku průměrně zpracovaným záběrům přistávání na Měsíci ve kterých nejsou mouchy a občas slušné hudbě. V tom zasadila poslední ránu česká distribuce, film u nás nejde v opravdovém 3D na které nemáme sály, ani v pochopitelném normálním 2D, ale v tom příšerném zpola nefungujícím bolehlavovém zeleno-červeném pseudo3D. V nejlepším to vypadá jako primitivní leporelo, v tom zbytku se to prostě rozmaže. Všechny barvy evidentně moje brýle nejdříve sežraly, natrávily a pak vyzvracely zpět na mé sítnice a se zbytky ještě nechutně kolorovaly černobílé scény. Když celý film postavíte jen okolo takového „gimmicku“ jako je 3D, tak sakra musí nejdříve fungovat.
Příšerná duševní bolest ze sledování děje se spojila s bolestí hlavy a slzícíma očima ze „3D“. Podařilo se tak něco neslýchaného, byl vytvořen film, který je utrpením ve všech možných významech. Ne příšerný film na který se obtížně dívá, ale plnohodnotné psychicko-fyzické mučení. Tleskám.
Sledování tohoto filmu bylo to nejhorší, co se mi zatím tenhle rok stalo, a můj nejhorší filmový zážitek od Jak se krotí krokodýli a s tím už nic nemůže udělat ani ta geniální a vrcholně zadostiučiňující věc, co se stane před závěrečnými titulky.
1/10