Že si bojovník najde svou cestu jsem za dané konstelace ochoten akceptovat. Že v jeho těle soupeří láska s nenávistí bych taky ještě zvládl. Ale ztratit těch deset vět z traileru otřepanými žvásty o proroctví, to už mě malinko unavuje. Tím spíš, když všichni moc dobře víme, že Nispel jen hledá pár nosných důvodů k rozpoutání akčně-dobrodružného uragánu s minimálním odérem mystična. Pohybovat se v jiných kulisách, šlo by o jasný příklad vybíječky jak z osmdesátých let, kdy se hrdinové rodili pro boj a nezdržovali se dlouhým vysvětlováním. Stačila nějaká ta roštěnka u postele, zpocené vlasy, nasupený výraz a k tomu „kill them all“ proceďené přes dásně. Pak už pouze hromady mrtvol. Jenže v šeru zahalená krajina, v níž se ztrácejí údery a zanikají bitky, tomuhle stylu podlamuje kolena. Syrovost obrazu sice odpovídá naší zažité představě o Vikinzích, ale brzdí Nispelovu touhu stvořit válečníka, před kterým všichni poklekneme. A tak, ač je trailer v závěru sestříhán dosti efektně, ač jednotlivé tahy mečem potěší i oko pacifisty, ač Karl Urban do téhle role zase sedne, ač podivné „artušovské“ ohně nahrazuje věrohodná surovost... můj organismus zůstává chladný. Větřím propadák. Nebude nás asi mnoho, co si koupíme lístek do kina na takovou tupou a polovičatě zkrášlenou řežbu. Je to škoda, protože by řadě z nás mohl uniknout flák výrazně výživnější než onen zmiňovaný Král Artuš. Jednou za pár let by i to mohlo ke spokojenosti stačit.
