Poslední tvůrčí počin milé „Susannky“ stál na počátku jednoho z mých největších diváckých utrpení letošního roku – jak jsem se vám pokoušel naznačit v recenzi Zná ji jako svý boty – i proto se nebudu podivovat nad utahaností a enormní nasládlostí traileru. Jennifer truchlí, objímá se s kamarády, pateticky vzpomíná na svou lásku před příbuznými a snaží se najít nový smysl svého života, k čemuž jí pomáhají její kumpáni. Jennifer místy přehrává a hlavně v první půlce mi trailer málem obnovil senilně-melancholickou vyrážku, odborně nazývanou Inhershois (Znáte léčbu? Třikrát denně natírejte kostivalovou mastí, pusťte si Land of the Dead a pak se vylejte v nejbližší hospůdce). Paní režisérka naštěstí včas vpouští do ukázky Kevina Smithe, jenž se snad na stará kolena rozhodl víc fušovat do herectví, a proto odfrkává jednu hlášku za druhou, což je rozhodně nejzáslužnější činnost široko daleko v tomhle klípku. Posledních dvacet sekund navíc šťouchá do hodnocení prostřednictvím typické romantické koláže, která sice neopouští rámec tuctovosti, ale nějakou tu bílou krvinku vám zamilovaně obrátí vzhůru nohama. Slabé tři hvězdičky a bez Smithe nejspíš znovu pokrm pro divačky nad padesát let.