Některým filmům je líp na papíře nebo v krátké podobě dvouapůlminutového našláplého traileru. Docela věřím, že jako přidrsnělý francouzský komiks může Bullet to the Head dobře fungovat, jenže jakmile ho rozhýbete v křečovitě chtěném oldschoolovém stylu, zaděláte si na problémy. Stallone si tuhle gangsterku sám vybral, ale místo dravého Waynea Kramera za kamerou dal nakonec přednost veteránovi Walteru Hillovi. A to je první a dost možná i druhá, třetí a poslední chyba tohoto filmu.

Bullet to the Head je totiž jako devadesátkové béčko - přesně to béčko, které už nemělo dostatek invence a starpower, aby to dotáhlo do kin, ale zazářilo alespoň na videu. Tam si totiž nikdo nevšímal unavené struktury děje, předvídatelných záporáků, prvoplánových nahotinek (i když to Sarah Shahi poměrně sluší, to se musí nechat) a ještě prvoplánovějšího týmování bručounského Američana a etnicky vyváženého parťáka (Kangovu roli měl hrát původně Thomas Jane). Jenže doba je jiná, my jsme starší a snad žádný film neukazuje dinosauří povahu akčního žánru víc, než právě tenhle. Arnieho Konečná se snažila alespoň audiovizuálně zamíchat kartami a zapracovat starého psa do mladého, dynamického týmu před i za kamerou. Bullet to the Head oproti tomu lpí na konceptu, který zastaral už v polovině devadesátých let. Dějově se snaží o mix Nájemných vrahů a generické buddy-movie, ovšem bez špetky humoru či nápaditosti, které by zápletku vytáhly nad průměr.

Dějově i vizuálně film vypadá jako slepenec několika dílů televizního ColumbaNájemní vrazi měli alespoň Julianne Moore jako roztržitou mladou hackerku (v době kdy bylo hackování cool). A hlavně charismatického Banderase, co si chtěl dokázat, že je lepší než Stallone. Tenhle post se tu snaží vyplnit Jason Momoa, ale jeho postava je příliš nudná a zkratkovitá, než aby dokázala diváka oslovit. Fyzicky by na to Momoa určitě měl, jak dokládá finální souboj na sekery, ale scénář mu nedává prostor, aby se dostal na Slyovu úroveň. On tedy popravdě scénář nedává prostor nikomu, ale Sly je sympatický tzv. od nuly, protože je to prostě hvězda, kterou známe.

Všechno otatní je tu ale šedivé bláto - nevýrazné postavy okupující anonymní město, které tiše sleduje mechanicky se odvíjející kriminálku s jednou a půl honičkou, dvěma tucty mrtvol a nějakým tím fuckováním. Erko je tu relativně nevytěžené, bezmála šedesátimilionový rozpočet rovněž (Konečná vypadá mnohem dráž a přitom stála polovinu, Sly asi většinu peněz ulil do druhého pilíře), a vy budete už v půlce stejně unavení jako věčné voice-overy hlavního hrdiny.

Přehrajte si trailer Akci možná umí Walter Hill natočit i v polospánku, ale k čemu to je, když tenhle film vypadá jako slepenec tří, čtyř televizních kriminálek s inspektorem Columbem, ke kterému někdo v závěru ze zoufalství přistřihnul akční scénu v polorozpadlé továrně? To je vážně dramaturgie hodná seagalovky, k níž má ostatně film blízko i díky tragickým záporákům - Christiana Slatera jsem ochoten tolerovat, protože to schytá brokovnicí do obličeje, ale výstup Adewale Akinnuoye-Agbajeho si nezadá s nočními rozhlasovými výlevy Jirky Pomejeho. Nevěřil jsem vlastním očím a vlastně mi bylo chvílemi Slye i líto.

Jasně, nakonec se z toho prostřílel, a všechny inkasované rány šly buď skrz nebo se zahojily před další klapkou, ale mám pocit, že divákovo svědomí touhle wolverinovskou regenerací nedisponuje, a že si všichni budeme dávat sakramentský pozor na to, kdo naše oblíbené akční důchodce režíruje. To že je rádi vidíme před kamerou ještě neznamená, že chceme koukat na důchodcovské filmy. A Bullet to the Head předvedlo tak pokročilou artritidu, že si snad skočíme do lékárny pro nějaké preventivní zobání. A budeme doufat, že se dalších projektů buď chopí Sly sám, nebo naopak odhodí svou pýchu a nechá se vláčet někým mladším a talentovanějším.