Obrazová úroveň hororů, které míří přímo na DVD, a tři herci, pro něž je i přívlastek „druholigový“ nemístným pochlebováním: Osud některých elitních režisérů je vskutku smutný. William Friedkin si na rozdíl od takového Sydneyho Lumeta zvládá udržovat pravidelný tvůrčí cyklus (co tři roky, to nový film), nenasazuje hercům formátu Vina Diesela paruky a jeho poslední filmy zvládají ulpívat v paměti na dýl než na jeden den... přesto dál klesá na úroveň videoprodukce. Štvanec potěšil tím, že z něj bylo cítit maso. I minuta s hororovými brouky je zajímavá hlavně dryáčnictvím, které z nich na konci vyzařuje. Film se jeví jako ultralaciné béčko, teaser naštěstí zařezává svoje nehty intenzivně do masa svých hrdinů a trhá jejich kůži dost drasticky na to, aby vám vypětím občas cuklo v noze. Všechen ten humbuk se sice seběhne hrozně rychle, těžko to ovšem považovat za chybu, když delší záběry nevyhlíží dvakrát přesvědčivě. Překotný běh k modrému finiši se ovšem dá relativně spokojeně vydržet. Relativně.
