Dělat pro FBI je fajn. Člověk pracuje s inteligentními lidmi, nosí stylové obleky, může odposlouchávat rozhovory sousedů a pak na ně machrovat, fasuje odznak, se kterým může v hospodě frajeřit před kámošema a když má štěstí, půjčí mu šéf i nějaký ten firemní samopal na víkendové odreagování. Na to všechno se sympaťák Eric O´Neill těšil, ale místo nahánění teroristů a střílení z brokovnice jednou rukou dostal podstatně méně zajímavou práci. Tedy na první pohled.

Měl se stát parťákem veterána Roberta Hanssena. Zkušeného profíka, který už si své odsloužil a ví, jak to v FBI chodí. Naneštěstí má asi nějakého toho náročného koníčka, tudíž ze státního platu nevyjde. Takže už pár let prodává státní tajemství každému, kdo má zájem. A to, že studená válka skončila, neznamená, že by přišel o klienty. O´Neill by se mu měl vetřít do přízně, získat si jeho důvěru a pak ho sprostě podrazit a předhodit nadřízeným. Hanssen ale není žádný trouba a dobře ví, jak se o sebe postarat a jak svá tajemství uchránit. Souboj nervů plný lží a přetvářky začíná.

Existují tři druhy špionážních filmů. V tom prvním James Bond surfuje na dveřích od auta zapřažený za padák, ve druhém Jason Bourne fyzicky i emocionálně trpí a ve třetím hrdinové většinou jen sedí a mluví a když už dojde na akci, tak se v ní používají šestiranné revolvery, které skutečně mohou vystřelit jen šestkrát. Breach patří do třetí – debatní – skupiny špionážních filmů.

Režisér Billy Ray, který má za sebou zajímavé a stylově dost podobné drama Shattered Glass, se rozhodl volně převyprávět příběh o největším zrádci v dějinách FBI. Robert Hanssen skutečně existoval a před několika lety byl dopaden a usvědčen. Dnes si odpykává doživotní vězení v jednom z amerických nápravných zařízení. Ray ve svém filmu zachycuje poslední dva měsíce, během kterých si Hanssen užíval svobody a netušil, že se mu kolem krku utahuje oprátka. Díky tomu, že se Breach opírá o skutečné události, bylo už předem jasné, že velkých přestřelek se nedočkáme. Ale ono to ani moc nevadí.

Billy Ray se totiž může opřít o vynikající herce. Chris Cooper má nepopiratelné charisma a role drsňáků mu seděly odjakživa. Hanssen v jeho podání ale není prvoplánový hajzl, kterého by měl divák od začátku nenávidět. I když prodává státní tajemství, kamarádí se s nepřítelem a kvůli jeho aktivitám přišla spousta jeho kolegů o život, je to pořád obyčejný člověk, který má i dobré vlastnosti. Ty špatné jsou však mnohem zásadnější. Ryan Phillipe už po několikáté v poslední době ukazuje, že Hollywood v něm má obrovský talent a v postavě agenta O´Neilla se mu podařilo správně vyvážit začátečnickou naivitu s profesionálním přístupem.

Oba herci odvádějí ve svých rolích stoprocentní výkony a o pověstnou chemii není v Breach nouze. Je však škoda, že Rayovi a oběma hereckým hvězdám trošku podráží nohy kostrbatý scénář. Velmi dlouho totiž trvá, než se něco začne skutečně dít. Během první hodiny spolu hrdinové prohodí pouze pár slov, Phillipe několikrát prohledá Cooperovi kancelář nebo prošacuje aktovku, ale to je asi tak všechno. Naštěstí se scénáristé v druhé půlce trošku vzchopili a začali konečně pořádně pracovat s vývojem postav a jejich vzájemnými vztahy. Druhá polovina Breach už uteče velmi rychle a příjemně, ale ten „zábavní zlom“ přichází bohužel dost pozdě.

Billy Ray na svůj film nejspíš neměl mnoho peněz, takže nečekejte žádnou divokou kameru a epileptický střih. Breach je staromódně natočené konverzační drama, které s klidem můžete pustit vašim rodičům i tolerantnějším prarodičům. Ray věděl, co chce točit a jako komorní film funguje Breach velmi dobře. Nikdo se tu nesnaží svézt se na vlně osobnějšího Bonda a Bourna. Nedočkáme se ani technických udělátek a práce špiona většinou spočívá v tom, že musí prohrabat kancelář dřív, než přijde její majitel. I tak se ale dá budovat celkem solidní atmosféra. Škoda, že se Ray nevyvaroval několika zbytečně patetických scén a v podstatě vykecal konec filmu hned na začátku.

Pokud tedy oželíte akci, přizpůsobíte se pomalejšímu tempu filmu a rádi byste pro změnu zkusili nahlédnout do světa tajných služeb bez příkras, rozhodně Breach vyzkoušejte. Není to film bez chyb, ale slabší scénář zachraňují výborní herci. Pokud však nevydržíte téměř dvě hodiny sledovat film, ve kterém většinu času Chris Cooper a Ryan Phillipe sedí v autě nebo v pracovně a hovoří, počkejte si raději pár měsíců na Matta Damona.