Cival

„R.I.P. Škoda, že radšej nezomrel Rob Schneider,“ řekl jeden slovenský klasik, když se do věčných lovišť odebrala hvězda Čelistí Roy Scheider. V té větě je spousta pravdy. Možná cynické, možná kruté, ale nepochybně odpovídající postavení mistra Schneidera v povědomí filmových fanoušků. Ten chlap prostě není vtipnej a my máme příliš mnoho příležitostí se o tom zas a znovu přesvědčovat, bohužel často v mnohem zoufalejších scénkách než „Rob se probudí jako dvacetiletá sexbomba“ nebo „Robovi voperovali orgány padesáti různých zvířat“. Právě takové je i první zasvěcení do Schneiderovy nové hitovky - divné grimasy, divná zápletka a divný klid v oblasti bránice. Pak ale Rob šlápne do pedálů, pozve na scénu Davida „pořád mám ty kung-fu sandále“ Carradinea a předvede hodně divoký mix vězeňské komedie a akčního béčka. Zjevuje se potenciál, který bych u Schneidera ani nečekal - akční scény vypadají k světu (i přes zjevně nedostačující rozpočet) a Schneiderovi jdou pózy á la Steven Seagal docela dobře od ruky i od nohy. Jenže akční parodi/pastiš se tvůrci zjevně natočit nepokouší, chtějí jen bláznivou komedii z kulis bojového výcviku a žalářních mříží. Což je škoda. Nic moc primárně vtipného se totiž do klipu nevešlo, jakkoliv by v něm mělo být to nejsrandovnější. Zbraně vyrobené z mýdla jsou možná fajn, jenže na negaci Schneiderova pitvoření by toho mělo být mnohem mnohem víc.