Přiznám se, že u podobných trailerů na nezávislou produkci malinko trpím. Tuna nestravitelných dialogů prostřihávána do citací věhlasných kritiků a desítek festivalových ocenění… to není můj obvyklý šálek kávy. Čas od času se však najde kousek pozoruhodně stravitelný (jako třeba Little Miss Sunshine) a úplně automaticky vás obejme do sevření jakési melancholické nálady, z níž není úniku, dokud ukázku nedokoukáte. Hádejte, jestli se mi to s Aurorou Borealis stalo, můžete hned třikrát ;). Podezírám však autory z toho, že mi hned prvním záběrem vlezli do hlavy a vydolovali z ní Věčný svit neposkvrněné mysli, na jehož vlně jsem se ve skutečnosti celý zbytek stopáže vezl. Správně trefený hudební doprovod bez jediného výkyvu nicméně dělá zázraky, ať už máte filmové asociace jakékoliv. A dialogy najednou nejsou tak prudérní, ale docela krásně do toho všeho zapadají. Možná proto, že jich není tolik, možná proto, že jsou srozumitelnější než obvykle, snad i z toho důvodu, že jsou správně nadávkovány s nakrášlenými záběry noční mlhy pod obloukem architektonického výkvětu zvaného most. Ať tak či onak, funguje to na mě podobně jako Braffův Last Kiss – zajdu do kuchyně, uvařím si hrnek horké čokolády, posadím se na terasu a zahledím do dáli. S jedním koutkem úst pozvednutým v lehkém úsměvu.
