Už vás taky unavuje, že všechny dobré thrillery s bankéři vyznívají jako pomsta za finanční krizi? Jsou zlí a proto si zaslouží klepnout přes ruku! Smrtelné lži (v originále Arbitrage, ale to by divákům neznalých hantýrky asi zamotalo hlavu) jsou ale jiné. Jejich hrdina je zranitelnější než Gordon Gekko a špatná rozhodnutí kupí ze zoufalství, nikoliv podle příručky plné matematických vzorců a podrazů od Machiavelliho. Navíc ho skvěle hraje Richard Gere, takže máte skoro pocit, že furt koukáte na toho milého milionáře z Pretty Woman, který pohlcuje cizí firmy pro jejich vlastní dobro.

Robert Miller ale žádný lidumil není a tohle není případ toho, že cesta do pekla je dlážděna dobrými skutky. Vlastní firmu přivedl na pokraj bankrotu, ale ve snaze ji zachránit si vzal tučný úvěr, který může splatit jen v případě, že ho koupí ještě větší firma. První platbou vyspraví účetnictví, a i když u v kapse zbude jen pár set tisíc, navenek bude všechno fajn a stovky zaměstnanců nepřijdou o práci. Jinými slovy záslužná věc maskovaná hned několika podrazy. Robert s tím výrazný morální problém nemá, ostatně vydržuje si mladičkou milenku (Laetitia Casta) a většinu lidí kolem sebe vidí jen jako úchyty na skalní stěně - užitečné předměty, které mu bez nároku na odměnu pomáhají dosáhnout k vyšším metám.

Jenže pak se něco stane a pavučina lží se začne trhat. Vlákno za vláknem, pomaličku, protože pečlivá konstrukce si kryje záda navzájem. Robert má hned několik možností svým pronásledovatelům utéct a zamést všechny cestičky. Na každé křižovatce se ale musí rozhodnout kam odbočit. Rozhodnutí přibývá, kvalita jeho lží visí na čím dál tím víc lidech a sám divák též stojí na rozcestí. Začne pochybovat nad tím, komu vlastně fandit.

Přehrajte si trailer Smrtelné lži jsou hereckým koncertem. To je generická, ale poměrně důležitá poznámka, protože debutant Nicholas Jarecki manipuluje divákovým názorem výhradně skrze postavy. To, co vypadá jako tuctová kriminálka obalená omáčkou z bankovního sektoru, se rychle láme v souboj dobra a zla, zoufalství a odhodlání, pružného fištrónu a příliš černobílých zákonů. Hlavní hrdina vynakládá tolik úsilí, aby všechno napravil a sebezpytoval své svědomí, že vám ho fakt začne být líto. Měkký hlas Richarda Gera a jeho upřímné oči vykukující zpod šedivých kadeří svedou hodně, ale tohle není one-man show.

Je to především důkaz o tom, že i z na první pohled primitivní premisy lze dobrými nápady a pečlivým řemeslem vydolovat parádní film. A je úplně jedno, že má technické parametry televizní inscenace (resp. něčeho od HBO). Oslňování kamerovými prostocviky by tu ani nemělo smysl, protože by odvádělo pozornost od charakterové studie, o níž jde především. Můžete klidně říct, že si to necháte na doma, až Smrtelné lži vyjdou na tuzemském DVD (na tom americkém už vyšly dávno). Jenže všichni víme, že jediné peníze, které od vás tvůrci uvidí budou ty z kina. A když nebudeme tyhle slibné autorské filmy odměňovat dukáty, prostě se přestanou točit. A to by byla velká škoda.