O íránském filmu se poslední dobou mluví čím dál tím častěji. Jednak je to kvůli ostrému potlačování svobodného uměleckého projevu ze strany tamních vládnoucích autorit, za druhé pak zkrátka proto, že se zde za poslední dobu objevila hned řada zajímavých filmů. Rozchod Nadera a Simin mezi ně rozhodně patří.

Rozchod Nadera a Simin je grandiózně vystupňované drama.Favorit letošního oscarového klání v kategorii cizojazyčný film předestírá zdánlivě prostý příběh rozpadu manželství zasazený do reálií současného Íránu. Simin by chtěla vycestovat do zahraničí, kde očekává lepší budoucnost, její manžel Nader ale nechce vlast opustit kvůli svému starému otci s Alzheimerem a jejich dvanáctileté dceři. Složitá rodinná situace se dále ještě více komplikuje, když je Nader obviněn z toho, že přivodil potrat ženě, jež jim doma vypomáhala.

Jakkoli se může zdát podle stručné anotace příběh jednorozměrný, opak je pravdou. Asghar Farhadi vnáší do filmu například sociálně kritické, politické, náboženské i společenské přesahy. Výsledný snímek tak vyvolává neuvěřitelně silný pocit bezprostředního kontaktu s realitou. Většinu scén lze uchopit hned z několika hledisek, což se projevuje i v jednotlivých postavách. Přestože každý z nich zastává odlišný názor a celý film je o jejich vzájemném konfliktu, lze díky precizní charakterizaci a vykreslení přesně každého z nich pochopit a identifikovat se s jejich názorem.

Přehrajte si trailer Autor umocňuje sílu snímku tím, že neumožňuje divákovi konformně zaujmout pozici na jedné straně barikády, ale pomáhá mu uvědomit si komplikovanost situací, to že všichni mají pro své jednání určité důvody. A nikdy nemůžeme dojít zadostiučinění, protože někomu bude vždy ukřivděno. Ostatně to celé potvrzuje i scéna z filmu, kde má dvanáctiletá dcera obou rodičů u soudu oznámit, s kým ze svých rodičů bude žít. Je zcela jasné, že ať si vybere kohokoli, vždy tomu druhému ublíží.

Fatalitu celého filmu navíc posiluje i samotný způsob natočení. Vystačí si bez exhibicionistického upozorňování na svou formální stránku a naopak staví na jednoduchosti, jež prosakuje jak do uvážlivé realizace scén, tak i do zvukové složky, která zcela postrádá hudební doprovod. I bez zbytečných manýristických postupů však snímek nakonec diváka semele a v nebývale živém obrazu skutečnosti nabídne emocionálně silný zážitek s absencí očistné katarze.

Rozchod Nadera a Simin je grandiózně vystupňované drama o současné íránské společnosti, jež je plná lidských chyb a omylů (ostatně stejně jako každá jiná). Nadšené ohlasy z festivalů rozhodně nelhaly, protože jde o výjimečný film, kterých se do kinodistribuce dostane za rok pouze pár.