Romantické komedie se rády odvolávají na skutečnost. Opravdovost a realističnost v hollywoodském hávu je pro ně zbraní i snadnou cestou k průšvihu. Novinka Nigela Cola, která ve stopách Linklaterovy mistrovské „dvojaktovky“ Před soumrakem a Před úsvitem nebo Když Harry potkal Sally Roba Reinera rozvíjí premisu osudem spjaté dvojice, jež se během let snaží najít k sobě s definitivní platností cestu, je naložena právě v zálivce ukuchtěné z omamně reálných i uhlazených ingrediencích. Potkali se jednou, vyspali se spolu podruhé, zamilovali se do sebe potřetí a chtějí víc. Ale teď to nejde. Snad jindy. Jednoduchá premisa, kterou v prvním plánu rozvíjejí hlavně skvěle okoukané podněty z reality a jejich vtipné variace pro plátno a touha oživit na plátně normální pár s normální smůlou i štěstím zároveň.
Něco jako láska se vymyká škatulce romantické komedie tím, že jednoduchých fórů v sobě skrývá sotva pět, aby většinu času dojímala pouze řadou milostných dialogů. Tempo se výrazně nemění, a i když Coleův snímek s přibývajícími minutami utěšeně graduje, nevystupuje z něj žádná extrovní scéna, která by znevažovala ostatní. Pro někoho možná stereotyp, pro mě však stabilní vypravěčská kvalita a jistota, že každá pasáž bude zajímavá něčím jiným, každá má svůj kouzelný moment a každá je promakaná v kontextu celého filmu (hlavní hrdinové se během času mění, což je patrné i z minimálního časového úseku) i magie té určité scény (kytara, silvestrovský polibek, národní park jsou prostě boží :-). Ti dva se milují v nikterak zběsilé rychlosti, chybí jim vyumělkovaný švih těch nejlepších a nejjiskřivějších kusů od Curtise nebo Ephronové, ale celou hodinu a půl neztratí svou romantickou niť a chuť nám za tepla povědět jak to všechno dopadlo. A my kvůli výborné dvojici Amanda Peet - Ashton Kutcher chceme vědět víc. Protože právě tady můžeme poznat onu tisíckrát žádanou hereckou chemii. Obyčejnou i k smrti hollywoodskou. Proto i z „blbýho plátna“ poznáte, že tihle dva prostě patří k sobě. Držme palce. :-)