Že Aaron Sorkin patří mezi nejlepší a nejvelebenější scenáristy Hollywoodu, ví na Moviezone už snad každý. Již několik dekád fascinuje na filmovém i televizním rybníčku svými kulometnými a do poslední slabiky vypiplanými dialogy, které nedají divákovi ani na moment vydechnout, či strhující prací s postavami. A před pár lety se rozhodl, že si své scenáristické kousky bude režírovat i sám. Jeho Velká hra byla solidním počinem trpící ještě menší neduhy debutanta, následný Chicagském tribunál už byl ovšem vtahující a emocionální jízdou se vším všudy, kterou jsme v roce 2020 po právu vyhlásili v redakci i za film roku. Potvrdili tedy doboví Ricardovi jeho stoupající režijní kvality? Bohužel, tentokrát je výsledek malinko problematičtější.

Stejně jako před rokem David Fincher, i Sorkin si rozhodl zavzpomínat na zlatou éru Hollywoodu, i když tentokrát zajel do televizního sektoru, konkrétně na plac slavného sitcomu z 50. let I Love Lucy, jenž udělal z její představitelky Lucille Ball seriálovou legendu. Divák však bude sledovat jeden týden na place seriálu, od pondělní čtecí zkoušky až po páteční natáčení, kdy ji do smíchu moc nebylo. V jedné prestižní rádiovém pořadu totiž padne obvinění, že je herečka komunistka. Ona i její manžel, a zároveň herecký kolega a jeden z hybatelů seriálu, Desi Arnaz proto stojí pod velkým tlakem stanice i producentů, který může klidně skončit zrušením jejich televizní dítka. A do toho se v bulváru šíří drby, že je Desi Lucillle nevěrný.

Sorkinova ruka je pak samozřejmě z Ricardových cítit na míle daleko a to bohužel jak v tom dobrém, tak i špatném smyslu. Uznávaný autor opět ukazuje svou precizní práci s dialogy, jež nepřipraveného diváka v některých scénách opět semelou svým drajvem a nekončící smrští slov. A takové dialogové výměny při čtecí zkoušce či poradách mezi scenáristy jsou opět sorkinovsky vypiplanou chuťovkou, u níž budou jeho příznivci vrnět blahem. Režisér si pak sice nehraje tolik s audiovizuální stránkou a každým detailem, jako kolega Fincher, zase ovšem nabízí celkem funkční vhled do přípravy seriálu. Právě scény z placu, kdy postavy zkouší chystanou epizodu, Lucille se hádá s režisérem či má vizi, jak by měl konkrétní moment vypadat, patří k tomu nejpoutavějšímu, co snímek nabízí. Pohled do dobového zákulisí tedy nedělá Sorkinovi dvakrát velké problémy. Jenže i tak si tentokrát tolik sympatie diváků nezíská.

Ricardovi totiž trpí neduhem, jenž bývá tvůrci mnohdy vytýkán – že jsou jeho počiny až příliš chladné a divácky odměřené. A jeho novinka je toho bohužel typickým příkladem. Sorkin si sice hezky hraje s postavami, ale jakmile se začne propírat komplikovaný vztah mezi Lucille a Desim, jsou emoce prakticky na nule, filmu schází jakákoliv jiskra a napětí či tajemství mezi titulním párem se bohužel na diváka nepodařilo přenést ani v nejmenším. A to i přes parádní obsazení, jemuž dominuje výtečná Nicole Kidman. I když možná ještě více mě tentokrát bavil správně šarmantní Javier Bardem a jako vždy i ve vedlejší roli bezchybný J. K. Simmons.

Jenže k čemu to je, když lákavý materiál autor proměňuje po režijní stránce vlastně v dosti strnulou podívanou, které jako by chyběla i správná filmová atraktivita. Chápu, že si chtěl tentokrát Sorkin natočit komornější kousek, jenže Ricardovi často i svou nenápaditou kamerou a tvůrčím stylem připomínají spíše televizní inscenaci a divácké atraktivnosti příliš nepřidává ani polodokumentární styl se zpověďmi starších verzích vedlejších postav. Takže kromě ne zrovna poutavé vizuální stránky se dočkáme i nevděčných mluvících hlav. A to je po mnoha strhujících scénách v Chicagském tribunálu přeci jen trochu sešup.

Přehrajte si trailer Oblíbený scenárista si tak sice natočil poctu legendárním sitcomu s opět vypiplanými dialogy, výbornými herci a sympatickým náhledem do zákulisí natáčení, tentokrát však budou nadšeni jen jeho opravdu skalní fandové. Ricardovi jsou totiž ve výsledku režijně dosti odosobněnou podívanou bez emocí a s tempem rychlosti píchlého kola, jež z diváka vyvane vlastně docela rychle. Bohužel jeden z těch snímků, za nějž herci (v tomto případě zejména Nicole Kidman) po právu poberou prestižní ceny, ale za rok si na něj už skoro nikdo nevzpomene.