Kouzlo prvního Jurského parku má zčásti i Ztracený svět. Jakkoliv se jedná o opožděnou dvojku: když se poprvé objeví pravěcí ještěři, poskládaní z jedniček a nul vygenerovaných v ILM (nebo jejich doubly z dílny legendárního Stana Winstona), člověk vyvalí bulvy a buď ho navštíví těžce nostalgická nálada, nebo rovnou husí kůže. Přitom trailer na samotné přítomnosti digitálních krasavců moc nestaví, spokojí se s tím, že stejně jako my valí bulvy i hlavní protagonisté. A na jejich údivu pak staví většinu napětí. Ukázka má vskutku oldie tempo, člověk čichá blockbuster, ale chybí tomu ta šťávička potřebná k poslední hvězdičce. V druhé polovině se trochu kopne do zadku a rozproudí krev v žilách, škoda proto mdlého finiše, který tak nějak vyšumí. A škoda, že se dobrých dvacet vteřin jen pomalu objevují nápisy, jež by se snadno daly nastřihat mezi sekvence z filmu. I před lety si diváci museli říkat, že to chce třešničku na dortu (kutálející se auto je spíš jahůdka v třetím patře pětiposchoďáku) - pokud je tedy skvělé vizuální efekty nadobro nevykolejily.
Paleo rulez.