Hugh Jackman je Wolverine. Což je sice fajn, ale nejspíš ho to možná i trošku štve. Zahrát si šestkrát (a za rok zase) jednoho z nejoblíbenějších comicsových hrdinů znamená sice víceméně okamžitý vstup mezi největší herecké celebrity, ale on sám by nejspíš radši chodil na Oscary než mezi fanboye na Comic-Con. A detektivka Zmizení, na níž si vylámala zuby elita Hollywoodu, by s tím mohla něco udělat.

ZmizeníFotogalerie

V zámořských kinech už Jackman řádí pár týdnů a celkem hlasitě se v souvislosti s jeho novinkou mluví o Oscarech a Zmizení je přirovnávané i k Argu. To taky nešlo do kin během klasické oscarové sezóny a nakonec si jeho tvůrci odnesli toho nejcennějšího plešouna. Je ještě brzy uvažovat, jaké šance tahle mrazivá kriminálka u akademiků bude mít, ale bylo by asi velké překvapení, kdyby její název nezazněl párkrát alespoň mezi nominovanými. Předpoklady k tomu rozhodně má.

Příběh není na první pohled nijak zvlášť zajímavý. Jednoduše se ztratí dvě malé holky, jejich rodiče se z toho složí a policie neví, co má dělat. A tak se tatík Keller Dover rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou a vyslechnout podezřelého, mladého kluka s IQ na úrovni desetiletého dítěte, sám. Otázka je, kam až bude ochotný zajít, co pro pravdu obětuje a hlavně, jestli je jeho rukojmí skutečně mužem, který ví, kde je jeho malá dcera. Detektiv Loki totiž během svého pátrání zjišťuje, že celá situace možná není tak jednoduchá.

Režisér Dennis Villeneuve, jehož jméno asi znají jen návštěvníci filmových festivalů (ve Varech se promítala třeba jeho Polytechnika) se ukázal pro Zmizení jako hodně dobrá volba a popravdě si absolutně nedovedu představit, jak by film dopadl, kdyby ho točil třeba původně plánovaný Antoine Fuqua. Respektive představit si to dovedu, ale moc nechci. Villeneuve dokáže během několika okamžiků diváky přesvědčit, že tenhle film se odehrává ve skutečné Americe, ne v té klasické filmové. Jsme na jakémsi americkém předměstí, kde jsou deset let stará zasviněná auta, pořád prší a je hnusně a víceméně všichni jsou tu realisticky oškliví. Během pár minut začnete mít nejspíš pocit, že tenhle příběh by se klidně mohl stát ve vedlejším městě. Žádné syté barvy, jen šeď, realita a zablácený přelom roku, kdy se sympaticky chladný podzim začíná měnit v hnusnou zimu. Pokud koukáte na severské detektivky, které se v poslední době dostávají i do našich televizí, budete tu jako doma.

Villeneuve ale krom atmosféry sám jako režisér absolutně neexhibuje a dává stoprocentní prostor scénáři a hercům. Začněme tím prvním. Zmizení je psychologický thriller, kde dojde na klasické pátrání a na hrdiny, kteří se každý po svém vyrovnávají s extrémní situací, ať už jde o zmizení dcery, nebo fakt, že mají v domě u topení připoutaného jejího možného únosce. Vedle toho ale detektiv Loki stále hledá únosce a odhaluje jednu bizarnost za druhou, jen aby to nakonec do sebe všechno krásně zapadlo. Odhalit KDO není pro znalce filmových klišé nijak zvlášť obtížné. Ale PROČ a JAK je vyloženě lahůdkové.

No a teď k těm hercům. Režisér svým odtažitým stylem a absencí nějakého machrování s kamerou dává vyniknout každému, kdo mu vleze před kameru, ať už je to minimalisticky hrající Paul Dano nebo Terrence Howard, jehož se vyplatí ve vypjatějších scénách sledovat, i když ho obvykle režisér zastrčí trošku do pozadí. Nejvíc prostoru pochopitelně dostává Hugh Jackman a jeho Keller Dover je navíc i nejvděčnější postava. Tatíka, který je odhodlaný udělat cokoliv, aby našel svou holčičku i člověka propadajícího se postupně až na úplné dno, kde začne toužit po odplatě, mu jednoduše budete žrát od začátku do konce. Ale přesto musím říct, že Jake Gyllenhaal si ve většině svých scén film doslova krade pro sebe. Jeho policajt není úplně klasický a spíš byste ho považovali za člověka, jenž strávil třetinu života za katrem. A i když jde o strážce zákona, celou dobu na něm je vidět, že by nejradši vyšel ven a všechen ten lidský odpad rozstřílel na kusy. Scéna, kdy jde vyslechnout podezřelého chlapíka, co skutečně vypadá jako někdo, kdo ve sklepě przní malá štěňátka, je vyloženě boží. Stejně jako Gyllenhaalův výraz „dej mi důvod a já ti rozbiju hlavu o zeď“.

Zmizení je skvělá psychologická detektivka, u které si jako diváci dost možná sáhnete na dno. 160 minut je sakra velká darda, zvlášť, když Villeneuve nehodlá divákům nic ulehčovat tím, že by se pokoušel o videoklipový styl nebo rychlé střihy. Jde o to temný, drsný, pomalý a hutný příběh, na nějž se kouká někdy dost nepříjemně a kde se chvílemi zdánlivě nic neděje. Ale po odchodu z kina budete mít stejně pocit, že si musíte dát pořádného panáka. Sakra dobrá práce, která v člověku rezonuje ještě dlouho po závěrečných titulcích.