To nejlepší, co lze říci o režisérce Mimi Leder, je to, že umí točit citlivá dramata, která mají diváka dohnat k slzám. A lze to uznat bez jakéhokoliv náznaku cynismu (Pošli to dál je docela pěkný příklad). Problém samozřejmě nastává ve chvíli, kdy se někdo takový rozhodne natáčet žánrovky. Dopadá to jako Peacemaker, Drtivý dopad nebo nově Zlodějská partie. Všechny tyhle filmy mají shodné dva základní rysy– jsou ve své podstatě hloupé a mají celkem hvězdné obsazení. Zlodějská partie pak mimo tenhle rámec vyniká hned ve třech ohledech – je ohromně zmatená, naivní a nudná.

Esa es - Freeman a Banderas – se sešla bok po boku a teoreticky ze sebe mohla vymáčknout to nejlepší. Kde jinde už by se jim mělo dařit než v žánru, který mají oba tak dokonale nastudovaný? Jenže ouha. Scénář na nic takového nemyslí (rozuměj na to, že oba herci nejsou béčkoví přicmrndávači) a dělá z nich otroky čiré hlouposti a nelogičností, nad kterými zakroutí hlavou každé průměrné dítě, které rozezná sklenici vody od žlutého buldozeru. Zlodějská partie ani vzdáleně nepřipomíná žánrově ladný krok-sun-krok, kde akce probíhá s grácií hodné mistrů a kde se budují rafinované plány na dlouhou trať, které pak dokonale klapnou. Všechno je tu poněkud stručné, zkraktovité a tak nějak povšechně rámcovité. Jako by byla jasná celková idea, ale došly nápady pro její realizaci. Jediné, co nechybí, jsou obligátní podvody a podfuky, kdy pravděpodobně všichni hrají na všechny strany a nebo taky ani na jednu, ale je to v podstatě úplně jedno, protože osudy postav jsou nám stejně ukradené.

Jmenujme výjimku v podobě Radhy Mitchell (ano, sex bude) a několika vedlejších postav, které sice k ničemu nejsou, ale aspoň se zdá, že tu skutečně o něco jde a fungují zde náznaky jakési mytologie. Ohromně nefunkční vypointování a všechny příběhové dovětky však v podstatě jenom zdůrazňují sílu skutečnosti, která z celku vyplývá úplně nejvíc:

Zlodějská partie je opravdu zajímavá pouze v tom, kolik skopičin umějí hrdinové natropit s iPhonem první generace (ne že by to v reálu fungovalo, ale je to sranda). Zajímalo by mě, jestli film financoval Apple, ale dost o tom pochybuju. Spíš někdo, kdo si myslel, že nechat volnou ruku režisérce televizních seriálů při tvorbě elegantního macho-zlodějského filmu je ohromně dobrý nápad. Nebyl a vznikla pouze nejdražší reklama všech dob na zmiňovaný telefon (který už se stejně nevyrábí). A náhodou v ní hrají jinak docela dobří herci, což je legrační skutečnost, které se za pár let od srdce zasmějeme (někteří mohou už dnes).