„Je to romantický film, ve kterém Eric Bana díky genetické poruše cestuje nekontrolovatelně časem a snaží se sbalit Rachel McAdams.“ Asi takhle by se jednou větou dal charakterizovat film Zakletý v čase. Něco podobně divného jsme tu už dlouho neměli, avšak i přes opravdu hodně podezřelou zápletku se rozhodně nedá říct, že by tahle romanťárna byla vyloženě nepovedená.

Jakmile se totiž člověk přenese přes hodně pitomý nápad s cestováním v čase, zjistí, že film je jinak celkem neškodná žánrovka, v níž všechno funguje víceméně tak, jak divák chce a očekává. Máme tu klasické sbližování dvou hlavních hrdinů, nějaké pozdější trable a pár scén s potenciálem rozbrečet naše něžnější polovičky. Do toho si občas Eric Bana odskočí do minulosti, díky čemuž nás čeká pár časových paradoxů, ale jinak nic víc nedostaneme. Zakletý v čase je nenáročná romantická podívaná, jež je prakticky úplně ve všem naprosto průměrná a nezklamávající. Pakliže si tedy člověk odmyslí logicky ne zcela domyšlenou premisu, dostane film, k němuž se nálepka „romanťák, který neurazí, ale za půl hodiny na něj zapomenete“ hodí víc než samopal do rukou Sylvestera Stallonea.

Eric Bana a Rachel McAdams dělají, co můžou, docela to mezi nimi funguje a jestli si něco po odchodu z kina budete pamatovat, budou to právě tihle dva. Je škoda, že nedostali k ruce příběh, jenž by byl buď zajímavější, nebo se zbytečně nepokoušel o sci-fi prvky, které možná v literární předloze fungují, ale v kině spíš ruší a otravují. Krom ústřední herecké dvojice ale film opravdu nemá moc co nabídnout a pokud si nelibujete ve vysmívání se špatně hrajícím dětem, nejspíš si na Zakletého v čase druhý den jen těžko vzpomenete.

Není to špatný film, čas v kině uteče rychle, herci – jak už bylo řečeno – jsou slušní a po romanci toužící divačky a diváci dostanou to, co chtějí. Když však o Zakletém v čase budete někomu vyprávět, nejspíš skončíte u věty, která je napsaná hned na začátku recenze. Vybavit si něco dalšího už bude asi zatraceně obtížné.