Táák... vidím na vás, že jste k téhle recenzi zabloudili s potutelným úsměvem, takže se zhluboka nadechněte a připravte se na nejdelší sérii politicky korektních nadávek v historii tisku i tlače... A nebo taky ne. Podobně nerozhodný je i Základní instinkt 2, který sliboval padesátiletou Sharon Stone v nejlepší formě (ano, je to protimluv), spoustu souložení, rafinovaných podrazů a mrazivé atmosféry, ve které podlehne i ten nejodolnější sekáč(ek). Veteráni producentské scény Mario Kassar a Andrew Vajna už stihli oprášit Arnolda v Terminátorovi 3 a tak se pokoušejí o totéž s prohnanou spisovatelkou Catherine Tramellovou. Zapomínají při tom na základní poučku - zatímco Terminátor visel na Arnoldových bicepsech až v tzv. druhém plánu, Základní instinkt byl v první i poslední řadě o bobrech, ztopořených bradavkách a jiných prasárničkách. Verhoevenova detektivka a solidně hrající Michael Douglas stáli decentně v pozadí.

O tom, že i bobři jednou musí do důchodu vás přesvědčí hnedle první scéna, ve které se Sharon nechává uspokojovat v nechutně digitálním modelu sportovního vozu, který poletuje londýnskými uličkami. Všechno končí bouračkou, ze které Catherinin partner nevyvázne živ a to jí přivádí do kanceláře policejního psychiatra Davida Glasse. Rád bych napsal, že tu věci naberou rychlý spád, ale tempo filmu je mimořádně rozvleklé a tak se budete bavit jen nad směšnými replikami, které musí z úst chtě nechtě vypouštět i jediný talentovaný herec filmu, David Thewlis jako policejní detektiv, jemuž celý případ tak nějak smrdí. Catherine začne přirozeně Glasse svádět, vyspí se s KAŽDOU postavou ve filmu a k "fuckingu" se přidá i "mind-fucking". Problém je v tom, že o souložení se tu většinou jen mluví a tak i když Sharon obsluhuje vytrvale kluky i holky, erotických scén je poskrovnu (max. tři), jsou spíš na hraně PG-13 než čistokrevné eRkové přístupnosti a nahoty by se v nich jeden nedořezal ani motorovou pilou (to že někdo do někoho buší s obojkem na krku mě vskutku z míry nevyvede).

Je mimořádně bolestivé popisovat účinky filmu do detailů. Sharon Stone si svým herectvím rovnou zamluvila Zlatou malinu, protože se snaží hlasovou polohou imitovat Russella Crowea a na tváři se jí díky botoxovému dopingu nepohne ani jeden sval, její partner David Morrissey zřejmě na herecké škole prospal pár lekcí, protože si plete základní emoce a jeho obličej se zoufale krabatí jako krepový papír při výrobě mávátek, režisér Michael Caton-Jones pro jistotu spí pořád a skoro bych řekl, že při natáčení filmů vůbec nebyl duchem přítomen... občas se až modlíte, aby už konečně prostřihnul na detail a vykřesal alespoň trochu dynamiky. A stejně se nedočkáte.

Skutečně zábavný je fakt, že všechny vystřižené scény, prezentované na internetu, jsou mnohem zajímavější než ty, co ve filmu zbyly. Někdo z vás si možná vzpomene na bezduchou náhražku Základního instinktu jménem Tělo jako důkaz. Madonna si tu zahrála vychytralou vdovu a doslova "vyšukala" duši z Willema Dafoea. Neuvěřitelně stupidní film, který si ale nebral servítky a sexuální akce rozjížděl skutečně natvrdo (i když, kde ty loňské sněhy jsou). Základní instinkt 2 si může s tímhle veledílem Uliho Edela svorně podat ruku, obojí totiž působí jako parodie na Verhoevenovu klasiku, jen s tím rozdílem, že v Tělo jako důkaz se alespoň něco děje a nikdo do vás neláduje pochmurnou britskou atmosféru.

Osobně první Základní instinkt nepovažuji za bůhvíjaké veledílo, ale dvojka bezpečně míří na IMDb do čela kategorie "100 nejhorších filmů všech dob". Tak nějak to Sharon přeju, navzdory faktu, že je na svůj věk docela baba a druhou půlku filmu utáhla trochu snesitelněji, než tu první.

p.s. Sharon už oznámila, že by chtěla režírovat třetí díl. Chudák bobr. ;)