Zahraj to znovu, Same

Chodíte sám na Casablancu, visí vám doma plakáty dávno mrtvých herců a s jedním z nich si povídáte o svých milostných problémech? Ne, nemluvím teď o nikom ze svých známých, to už v sedmatřiceti Woody Allen budoval svou image věčného židovského "losera", který však svými potížemi probíhá s nečekanou elegancí člověka, který nikdy nebyl nenakupoval šaty v obchodě se značkovým zbožím, hřeben vídá jen na starých fotkách a návštěvě kina nebo dobré knize dá přednost před jakýmkoliv blízkým setkáním s ženami. Jenže když mu začne do života mluvit jeho svědomí, personifikované osobou Humpreyho Bogarta (je to pocta Rickovi z Casablancy, ale Humpreyho "doubl" vypadá spíš jako Phil Marlowe z Hlubokého spánku), začne se všechno měnit. K horšímu, jak jinak. S pomocí kamarádky-dohazovačky a jejího manžela celoživotního workoholika se tak Allan Felix, toho času neurotický filmový kritik, vrhá do randění naplno a přemýšlí o tom jako o stavbě jaderné elektrárny. Příliš mnoho součástek, příliš mnoho proměnných a stejně to nakonec všechno vybuchne. U filmu Herberta Rosse vás ale ozáří místo radioaktivity dobrá nálada. Pro fanoušky Casablancy a allenovské začátečníky povinnost.