Derek Cianfrance napsal a natočil drtivé drama Blue Valentine, které před třemi lety předvedlo, že je Ryan Gosling herecký bůh. Film se sice nedočkal jednoznačně pozitivního přijetí. Na MovieZone ale platí za nefalšovanou pecku, takže jsme napjatě čekali na druhou spolupráci tohohle výherního dua - kriminální fresku Za borovicovým hájem. Ta do českých kin sice nakonec nedorazí. Odbyla si ale pár projekcí na Febiu, kde jsme příběh motocyklového kaskadéra Lukea, který se po narození syna dá na dráhu zločinu, stihli okoštovat.

 

A upřímně řečeno... převažují rozpaky. Za borovicovým hájem totiž intenzitu a emocionálního tíhu Blue Valentine vyměnilo za rozvláčné vyprávění napříč generacemi. V úvodu sice dorazí elektrizující Gosling, jehož postava rychle putuje do pantheony slávy za tichošlápkem z Drive. Kolem frajera na mašině se ale brzy začne odvíjet úzce osobní, přesto však nepříjemně odtažitá story o důsledcích dávných činů a nevyhnutelnosti osudu, jež diváka vytrvale odstrkuje v zájmu nemainstreamové vyprávěcí struktury.

Jistě, nikdo od Cianfrance nečekal jednoduše stravitelný film, který bude všechno servírovat na stříbrném podnose. Za borovicovým hájem se ale přes všechno netradiční rozpínání vyvíjí nanejvýš předvídatelně, vynechává dost podstatné části příběhu a záměrným rozkouskováním oslabuje svůj dopad s každou další dějovou zákrutou. Bez spoilerování se to pekelně těžko vysvětluje. Vězte však, že dvouapůlhodinový film rozhodně postrádá pohlcující tah a těší jen jednotlivostmi.

 

Cianfrance si například šikovně hlídá pointy všech dějství a mistrně vede každého herce k maximálnímu výkonu. Jeho filmu ale prosycení tíživou realističností zas tak do karet nehraje, protože jej nezalidnil tak dobrými postavami, jaké by si látka zasloužila. Bradley Cooper nebo Dane DeHaan tak sice s přehledem prodávají i ty nejtěžší scény. S jejich charaktery se ale nikdy nesžijete natolik, abyste sdíleli jejich dilemata a hořekovali nad ranami osudu, což z filmu dělá chvílemi fenomenální, ve výsledku však převážně nezdařený dramatický zážitek. Po excelentní první třetině už to zkrátka nikdy není ono, což tváří v tvář Goslingově oddané transformaci a nádherné hudbě zamrzí jako už dlouho nic.