Černá není bílá. Led není nafta. A Ice Cube není Vin Diesel. To co bylo na první pohled patrné, totiž že zavalitý tlouštík s úsměvným výrazem nasraného, ale přihřátého mariňáka, který si říká Ice Cube, nebude na drsný chraplák Vina Diesela stačit se potvrdilo. Nebudete k němu vzhlížet, ani adorovat jeho bojové schopnosti, ba naopak budete se smát… a posmívat. Ale je to sranda Ice sledovat, zvlášť když se okolo něj dějí věci taktéž vesměs zábavné. Tamahori má svůj nový agentský kousek pěkně pod palcem, svižně spojuje různé lokace a „dramatické dialogy (k smíchu)“ s pohlednou akcí, takže nezbývá než se zakousnout do popcornu a nechat se unášet snadno stravitelnou žánrovou jednohubkou. Pěstním soubojům není moc co vytknout (vzhledem k Iceově fyziognomii), minuty příjemně ubíhají a nebýt toho, že velkolepé finále absolutně zprasila důvěra v počítače, byl by to lehounký nadprůměr. Jenže Tamahori navázal na surfing Jamese Bonda a poslal do akce digitální vlak, auto i vrtulníky okolo nich a rozplizl tak celou solidně gradovanou pohádku o tom jak negři domlátili bílou verbež. Ano, přesně o tom tenhle film je. Zlí běloši proti hodným černochům. Už vidím ty demonstrace, když by to bylo naopak, ale jelikož „nigga“ filmy letí, může si Tamahori bez problémů natočit film, v němž parta černochů vyjede z ghetta, ukořistí tank a za zvuků hip hopu zaútočí na BÍLÝ dům (cítíte v tom tu symboliku). :-) Přiznávám, bavil jsem se. I u záběru s vybuchujícím autem a bortícími se policajty - ten je cool až hanba.