Andy je smolař a hlavně je podle všeho vinen. Nebo ne? Asi tolik víme k výchozí situaci, která nás zavádí do soudní síně a posléze před brány Shawshanku, bájné věznice, kam strkají ty nejhorší případy, jimž už pravděpodobně není pomoci a pokud ano, tak až za několik dekád. Andy si tu odsedí trest, po kterém ho nečeká pohled na denní světlo nefiltrované mřížemi, ale jenom rakev a rubáš. Jaká větší může být motivace dostat se odsud dřív než se mu osud zpečetí?

Shawshank, přestože si k dnešnímu dni ukousl 15 let od svého vzniku, zvláštním způsobem redefinoval a připomněl žánr vězeňského dramatu. Redefinoval proto, že na něj Darabont nahlíží přes nezvykle pozitivní optiku a připomněl proto, že tenhle žánr původně příslušel spíše 70. létům. Ústředním motivem Shawshanku – na rozdíl od žánrových souputníků – však není primárně útěk z vězení. Je to vyprávění o světě ve světě, kde platí pravidlo prvního dne dalšího zbytku života – pokud se do něj probudíte, máte zase na 24 hodin vyhráno. A co bude dál, to ví jen bůh a vězeňská rada.

Peklo na zemi je však pro někoho rájem na zemi. Shawshank nejlépe ze všech dosud natočených filmů otevírá knihu z druhé strany a velmi živě předestírá, kterak je těžký návrat do reality všedních dní. Každý druhý vězeň přivyká řádu natolik, že se nechce vracet do světa, kterému už dávno nerozumí a učit se pravidla, která už možná dost dobře nepochopí. Je mu dobře v teplé cele, kde má jistotu stravy, vycházky a dobré práce v prádelně za mrzký peníz. Navíc je tu spousta chlapů, co vidí věci stejně. A i za ty desítky let je mezi sebou pořád co probírat.

Andy sem od začátku nepatří. Je inteligentní, je ambiciózní a umí to dobře s čísly. To mu otevírá široké spektrum možností, jehož postupným procházením šplhá vstříc svému snu. Příběh o něm je plný emocí a chemie, která na jiném místě na světě nemůže vzniknout. Chvílemi jsem měl pocit, že Darabont líčí Shawshank jako letní tábor na celý život. Nechce se vám z něj domů a těch zážitků je tu na celé souborné vydání románů. Kdesi však pořád číhá vlk, který neustále upomíná, že i tábory jsou nebezpečné a lidi v nich mohou umírat. To je druhá stránka věci, která vrací diváka na zem. Ale ta první je fajn a přestože je vytyčena mezi mantinely šedých vězeňských stěn, dýchají z ní většinu času nálady pozitivní. Nebo alespoň melancholické.

Mladý věkem, mladý duchem a přesto tolik divácky přívětivý. Darabont nesahá k prapodivným žánrovým kličkám a i když se hrdinův osud záhy vysvětluje, přesto nesklouzává ke klišé a nepodává mu pomocnou ruku. Andy je v tomhle boji přes všechny kamaráčofty a vztahy úplně sám a i proto je ten případný únik z vězení mnohem cennější. Sladčí, krásnější, dokonale povznášející. A Shawshank je film, který působí na divácké nitro úplně stejně. Vyváženým tempem vyprávění, precizním scénářem, dokonalou režií. Formálně i srdcově na jedničku a oprávněně dlouhodobě zahnízděné v prvním desateru předních žebříčků nejlepších filmů všech dob. To je Darabontovo nejvyspělejší dítko, opus magnum a filmová klasika s velkým K.

A pro ty, kdo už slastný Shawshank ochutnali, malé připomenutí s velkou dávkou recese navrch. Na přítomnost spoilerů asi není třeba upozorňovat.