Oliver Stone rozjíždí trailer na Vítězové a poražení jako velké antické drama (0:09 min lehce připomene Posledního skauta) se všemi potřebnými ingrediencemi - hřmění, hlas vypravěče mluvící o pádu, hráči amerického fotbalu jsou v 0:14 min ztotožněni s gladiátory - a tomu zůstane věrný až do konce, kdy nám oznámí, že kontaktní sport je pro něj metaforou života. Což je ještě posíleno v samotném filmu, kde když nad někým zajde slunce nebo se zablýskne, je postaráno o pořádný malér. Samotný trailer je však kvůli neustálému střídání vypjatých dialogových scén (u nichž paradoxně mnohdy neslyšíme, kdo na koho co řve) a sportovního klání značně nepřehledný a místo děje jako takového chce diváky zaháčkovat na ideje. Stone také z tradičního představování postav v akci dělá spíše zběžný nástin toho, kdo ve filmu hraje. Osobně musím říct, že zrovna tenhle trailer by mě na Vítězové a poražení do kina nepřilákal, protože televizní sport mě k smrti nudí a na jakýkoliv zápas mě v životě nikdo nedostane. Zvrat ve mně způsobila až dávka Al Pacinova chrapláku, zakaboněný výraz a jeho divoké rozhazování rukama. Což se pro mě stalo jakous takous zárukou toho, že drama bude fungovat a film bude stát za to. Pokud jste jej ještě neviděli a nejste vyhraněnými fanoušky sportu, dejte spíše na slovní doporučení svých známých, než na tuto ukázku. Každopádně sám za sebe mohu říci, že Stoneův výsledek stojí za to a na několik pikosekund mě dokonce napadlo, že bych na nějaký americký fotbal nebo alespoň rugby zašel. Chm, divné.
