Peter O’Toole je takový náš maskot. Bráníme ho zuby nehty svými vypracovanými těly před posměvačnými elementy zvenčí, protože tenhle stařík - ač v pokročilém věku -, stále dokáže herecké divy. Ne nadarmo mu Cival vysekl sofistikovanou poklonu u traileru na Lassie (pokud by se vám zdálo, že si z něj dělá ošklivou legraci, pak to není pravda – má doma na toaletě jeho plakát!). Peter O’Toole je poctivý mazák ze staré školy, jehož auře dodávají přívlastky typu „Jeden z nejslavnějších herců své generace.“ (zaslechnete v traileru) vzhledem k současným filmovým trendům zvláštně úsměvný rozměr. Nic to však nemění na tom, že v tomhle příběhu o nalezení sebe sama mezi kapkami deště a střetu v rámci generačních schodů (jak praví synopse), hraje O’Toolovo světáctví hodně – ba až fatálně - významnou roli a nepozdává se mi (bohužel), že by se v ní našlo místo pro další naše uštěpačné poznámky (dobrá, našlo, ale to už byste pochopili, jak to s naším vztahem k Peterovi je doopravdy ;). Aura „starého mistra“ nakrásně kontrastuje s „růžovou“ dívčinou, jejíž úmysl každý den se opít daleko přesahuje zdravou hranici pro věkově stejného souputníka a na povrch se zase jednou dere objevná výpověď o tom, že i staříci mohou mít vitální kořínek a že by na ně mladí neměli koukat skrze prsty. I ve starém srdci je totiž krása… a prý i v tom O’Toolově ;). V rozvěrně-hřejivě-melancholickém balení, se spoustou festivalových ověnčení, za doprovodu přesně padnoucí hudební montáže; To je 150 vteřin traileru, které pravděpodobně bez úhony přežijete a možná si i s případným přiběhnuvším DVDčkem Venuše do vašich půjčoven jednou vzpomenete, že chlípník O’Toole v něm špehoval -náctiletou dívku, aby se vydatně přerazil o několik naaranžovaných obrazů.