Prokletý projekt Toma Cruise a Bryana Singera se vrací zpět mezi živé. A je mnohem komornější než jak si ho pamatujeme od minulého listopadu (ano, už je to drahných pár měsíců). Robustní armádní technika byla zatlačena do pozadí a přenechala místo na výslunní dialogu jako takovému. Ten je s hodinářskou přesností rozset mezi všechny přítomné, aby nechal vyklíčit poutavý příběh, který si možná jako jeden z mála ještě všichni pamatujeme z dějepisných učebnic. Nutno říci, že po vizuální stránce téměř všechny scenérie berou dech (a ty co neberou, jsou alespoň velice nadprůměrné) a tak je to povídání si plné velkých slov a velkých vět o mnoho atraktivnější než kdyby se odehrávalo někde ve studeném sklepení. Jako by to podvědomě stačilo k dobrému hodnocení; a tak když už je člověk smířen, že se ničeho zvláštního nedočká, přijde překvapení s o to větší razancí. Na scénu se dostaví obyčejný metronom a začne si všechno řídit podle svého. Jaká velká a příjemná změna prohodit prostý tikot namísto obvyklých chorálů číslo dvacet pět, kde vás čeká asi tolik překvapení jako v proskleném Kinder vejci. Podobný experiment je u papírově komerčního blockbusteru nevídaný, přestože si tvůrci pochopitelně k závěru neodpustili hororově zesilovaný podkres pod neúnosně epileptickou koláž (aneb nervová soustava se vám musí trochu otřepat, abyste měli na co vzpomínat). Suma sumárum je mi tenhle přístup mnohem sympatičtější a působí o třídu osobněji než u minulého traileru, který je stříhán řemeslně naprosto na jistotu. Pokud kvůli tomuhle principu sáhnete k pěti, nikdo se na vás zlobit nebude.

Film, který provází v bulvárních kuloárech spousta faktů, polopravd a mýtů, nabídl doteď pouze kontroverzní vizáž vyhlášeného taťky, ale možná nejenom mě zajímalo, jak to bude všechno vypadat v pohybu. Tedy jestli se Cruise dokáže herecky naladit i na „vyšší shakespearovskou ligu“ v čele s Kennethem Branaghem, která k podvědomé divadelnosti příběhu přísluší tak nějak obecněji. Dvě a půl minuty krystalické HD čistoty mě zcela vážně donutily přeladit na užaslou kolej, kde si Bryan Singer brousí svoje kamerové úhly a s barvami kouzlí jako renesanční malíř. Pod lahodnými audiovizuálními se mi vnuklo pod vousy: Piráti z Karibiku 4? Ba ne, i když Cruisova vizáž k asociacím se slovutným kapitánem Barbossou trochu svádí (a ne, to nemluvím o první třetině, kde vypadá… bizarně ;). To spíše samotný koncept a řemeslné provedení traileru stojí za úvahu v takovém světle; přestože bazíruje především na konverzačních momentech, je mu vdechnut natolik velkolepý nádech, o kterém si může nechat zdát i většina akční hollywoodské produkce. Za Singerem stojí velký tým, který si potrpí na sexy vyhlazené obrázky, které v HD nezklamou a hudbu opisující od produkční stáje Jerryho Bruckheimera, jejíž gradační efekt je nezpochybnitelný. I takový film má najednou šanci být vystřelen do popředí vašeho zájmu, přestože Cruise s páskou přes oko vám doteď přišel spíše legrační. Je potěšující vidět, jak z comicsového fanouška může přes noc vyrůst i důstojná režijní konkurence takovému Stevenu Spielbergovi.