Druhou světovou válku už Spielberg zobrazil snad ze všech možných úhlů. Od dramat z koncentráků a zajateckých táborů přes brutální válečnou vřavu až k zábavnému dobrodružství či dokonce ztřeštěné komedii. Válečný kůň je jeho první výpravou do dob první světové. Ta byla v některých ohledech ještě odpornější než druhá a jejím symbolem jsou zákopy plné bláta a hnijících mrtvol, zátarasy z ostnatých drátů a přízraky v plynových maskách. Spielberg však tentokrát neservíruje maso a hrůzu. Žánr, který si vybral, je... tak trochu pohádka.

 
Ne že by to bylo nějaké velké překvapení. Bestsellerová předloha britského autora Michaela Morpurga je knížka pro děti a mládež. Vznikla podle ní i divadelní hra, která se s velkým úspěchem hrála ve West Endu a na Broadwayi (koně jsou loutkoví a vypadá to docela působivě). Je to jeden z těch „povznášejících“ příběhů o mimořádně, téměř lidsky moudrých zvířatech, snažících se uprostřed drsného světa neskončit jako náplň do salámu či konzervy. Vyprávění o nedobrovolném odloučení pána a jeho miláčka a svízelném hledání cesty domů. Zachraňte Joeyho. Joey – galantní hříbátko. 101 hřebců.

Toto zaměření a přístupnost samozřejmě znamenají, že film je dokonale uhlazený a nikomu v něm po zásahu granátu nevyhřeznou střeva. Je (zcela záměrně) natočený jako pestrobarevná omalovánka s těmi nejohnivějšími červánky, nejzelenější trávou a nejrudějšími jahodami. Jestli existuje něco jako „spielbergovský kýč“, tenhle film je jeho esencí. Po vizuální stránce nepochybně – kterýkoliv záběr můžete prásknout na plakát a bude vypadat nádherně. Dialogy (opět záměrně) šustí papírem a z plátna se valí patos nejpatetičtější.

Jenže to všechno je vlastně v pořádku. Spielberg to tak natočil, protože ctil předlohu. Evidentně do toho šel s chutí, jeho režijní rukopis je zřetelný (byť už trochu okoukaný) a ve filmu je spousta vizuálních nápadů, působivých výjevů i celkově vynikajících scén (hlavně Joeyho běh bojištěm a pád do ostnatého pekla – možná právě proto, že je výrazně drsnější než zbytek filmu). Williams svému režisérovi rozumí a jeho hudba funguje bezchybně. Stejně jako ostatní řemeslné složky snímku.
 
Kterýkoliv záběr můžete prásknout na plakát a bude vypadat nádherně.Je tu však vážný problém. Tkví především v epizodické struktuře vyprávění. Joeyho si na trhu koupí chudý anglický farmář a pokouší se svéhlavého jezdeckého koně naučit dřině na poli a odvrátit tak hrozbu exekuce ze strany chamtivého zeměpána. Zároveň se vytvoří pouto mezi zvířetem a farmářovým synem Albertem (dokonale mdlý Jeremy Irvine). Jenže pak vypukne válka a Joey je prodán britské kavalerii. Už po první bitvě se dostane do rukou Němců a pomáhá tahat felčarský vůz. S dvojicí mladých dezertérů se ocitne na francouzském venkově, kde chvíli pobude na jiné farmě (ta s těmi jahodami). Až dokud jej opět nezabaví Němci a nepřinutí tahat obrovské dělo... A tak dál, až dokud na frontu nedorazí Albert.

Umím si dost dobře představit, že to fungovalo na stránkách knížky, která tak asi připomíná spíš sbírku povídek. I jako jednotlivá dějství divadelní hry to může být fajn. Filmu to bere tempo a rytmus. Je roztříštěný a už někdy v polovině (úctyhodné) stopáže ztrácí emocionální kontakt s divákem, pracně (byť úspěšně) navázaný během úvodní třičtvrtěhodinky na statku. Než si zvykneme na členy kavalerie (výborní Hiddleston a Cumberbatch), už jsou tu zase jiné postavy. Každý by měl mít ke koni silný osobní vztah jako Albert, v závěru je na tom film dokonce postaven, ale není na to prostor. A tak zájem uvadá a Spielberg v těch dějových útržcích bez vlastních point a katarzí postupně ztrácí diváka.
 

Přehrajte si trailer Což je škoda, protože kvůli tomu už nemá patřičný emocionální efekt ani finální shledání s Albertem. Právě v něm měl film nalézt svůj nejsilnější moment a Spielberg se mohl předvést s tradičně intenzivním hraním na city. Snaží se o to, ale cesta válkou rozvráceným francouzským venkovem už diváka příliš vyčerpala a přivedla téměř k lhostejnosti. A co se Spielbergovými pěknými obrázky v okamžiku, kdy nefunguje závěrečné ždímání slz?
 
Je to docela škoda, protože Válečný kůň má i silné okamžiky a je do něj vložená nemalá dávka filmařského kumštu. Možná až příliš ctil předlohu, nevyškrtal zbytečné dějové odbočky a nebyl schopen dodat útržkovitému vyprávění lepší dějový oblouk, gradaci, směřování. Rozhodně se tak nezařadí mezi nejlepší Spielbergovy kousky. Ale ani mezi nejhorší.
 
Hlavní zvířecí představitel je samozřejmě úchvatný, ať už živý, digitální či animatronický. Pokud si někdo zaslouží nominaci na Oscara, je to on.