Wow, Češi dnes a denně zvládají překvapovat. Když už má člověk pocit, že je z filmového předpeklí pryč a vzhlíží k nějaké relativní jistotě (Gympl poměrně potěšil), i Tomáš Vorel začne kameňákovatět a troškovatět. Dopadlo to v podstatě jako minule, jen z toho vypadl Wichův chytlavý hudební podkres a zbyla marnost, kvůli které nestojí za to ztrácet slova – to se opravdu musí vidět. Nejhorší je, že Vorel je inteligentní člověk a je za tím v pozadí znát, že všechno je to jedno velké účelné divadlo a opravdu to takhle natočit chtěl. Bohužel, existují hranice, které by se neměly překračovat, i když je určitě zajímavé vidět, co je za nimi. Ale vážně si teď nedokážu představit, že to Vorel nějak geniálně podchytil a vyvážil a že by to mohla být hra tak sofistikovaná, že se z toho v kině vyloupne geniální stylizace a všichni budou říkat, že režisér uhodil hřebíček na hlavičku. Spíš mám pocit, že zůstane někde sám v rohu jako nepochopený extravagantní génius, kterého možná docení příští generace. Předpokládám, že ta bude brát zase úplně jiné drogy, než se berou dneska, a věci to pravděpodobně dost pomůže. Buď pochválen alespoň nevídaný vizuál – ten jediný chrání Miliardáře od pádu do přehluboké jednohvězdičkové propasti, kde už se druhý den převaluje Kněžna Libuše. Mimochodem, Ester Janečková v klubu s plnou pusou voiceoverů, to už není předpeklí – to je čiré peklo.
A čemu se divím, že takový film má velkou návštěvnost.