Cival

Malý krok pro kinematografii, velký skok pro porodnictví. Nevzpomínám si, že by filmový průmysl někdy souhlasil s nainvestováním desítek milionů dolarů do velkofilmu, jehož středobodem bude jedna děloha. Tahle velká gynekologická show samozřejmě musí začít svatbou. Pak stačí jeden Edwardův náramně prožitý orgasmus (na to, že byla Bella panna, tak asi dobrý…) a hybridní neštěstí je na světě. Příběh je tak znovu noční můrou každého chlapa (kdo by se chtěl trefit hned napoprvé, proboha?), ale splněným snem každé ženy řízené biologickými hodinami. Ona ten plod donosí, i kdyby z ní měl vylézt druhý vetřelec, což tak mimochodem celou dobu vypadá. Řemeslně dobře udělaná ukázka se jinak hrozně moc snaží zmixovat  telenovelové výjevy a průměrné trikové exhibice do něčeho kulervoucího, kdo ale sleduje i dění na plátně a neposlouchá jen hudbu, nemá šanci na velký prožitek. Osobně jsem měl jasno už po půl minutě – když Edward u oltáře vycenil zuby, oslizle se usmál a já se lekl, že si chudák Bella bere úchyláka, co rozdává holčičkám před základkou bonbony, a pak jim ukazuje cvičenou veverku. A to na scéně ještě nebyl bledý pan doktor – tomu bych neukázal ani puchýř na palci, natož něco intimnějšího.