Trio z Belleville boří zaběhnutý systém klišé současného animovaného filmu. Labužnicky si podupává ve své geometricky předimenzované animované stylizaci, dotažené ad absurdum, ignoraci přírodních zákonů, tunách odkazů na filmové klasiky šedesátých let a příjemně pošťuchuje návykovým smyslem pro lehce úsměvný, trefně pravdivý, humor. Brázdí úplně jiné vody než přebarvené limonády od Pixaru a Dreamworks (nic proti nim!), je pomalý, tak pomalý, až je skoro real-time a dá se žít současně s hrdiny. Napíchne vám žíly a dostane se přímo do krve a zůstane tam hodiny jako těch pět rumů a zelená z včerejší divoké noci. Je to noir, je to komedie, je to muzikál, sportovní drama a detektivka v jednom, přesto za celou dobu nezazní více než deset vět. Je to film tichý jako smutný pes Bruno, oběť světelné hry vodních kapek a měsíce, nebojácný a přímý jako Šampionova babička a vytrvalý ve své atmosféře a stylu vyprávění jako samotný Šampión při zdolávání padesátého kopce. Je tak melancholicky dojemný a hřejivě lidský, až je vám líto, že není dvakrát tak dlouhý a nemůžete si ho pověsit doma na zeď.

Režisér, scénárista a výtvarný designér celého projektu, Sylvain Chomet (mj. nominace na Oscara a asi deset významných ocenění za předchozí počin Stará dáma a holubi) nahustil do 81 minut putování své hrdinky, svérázné babičky zachraňující vnuka, nespočet udělátek moderního věku a vytvořil nejen jejich prostřednictvím mix popkulturních stylů mnoha národů a jejich chování, které mu leží v srdci nebo v žaludku a které buď absurdně protěžuje nebo do něj zálibně rýpe. Ne náhodou trčí uprostřed Belleville vypasená socha s korunou na hlavě a zdviženým zmrzlinovým kornoutem v ruce, nápadně podobná té, jakou mají dobráci v USA. Lidé vypadají jako zvířata, pes se chová jako člověk. Všichni obyvatelé zlatého města jsou v Chometově podání vypasenými bečkami, valícími svá břicha pár metrů před sebou a symbolem tzv. rychlé výživy je voňavý propečený hamburger. Jako hrdý Francouz si bere na paškál národní specialitu v podobě žab na tisíc způsobů, tak protivnou a nechutnou v ostatních zemích. Jako by věděl, že tady to může všem natřít a každý bude stát za ním jako ti hranatí bodyguardi, co se slévají v jednu barevnou skvrnu, když se dostanou moc blízko sebe.

Jeho výtvarný celek je ideově odzbrojující a všechny na první pohled nenápadné vykřičníky jsou pohozeny přesně tak ležérně, aby všímavému divákovi pohnuly bránicí a ostatní nechaly v blahé nevědomosti.
Šampión jede na kole a nic jiného nevnímá. Jede a je mu jedno kam, hlavně že může jet. A za ním si vykračuje drobná osůbka s vnitřní silou naštvané šelmy a vnější schránkou přerostlé sušené švestky. A rozdá si to se samotnou mafií. Vyhraje? Na to můžete vzít jed. Chomet má stařenky rád a vy velmi pravděpodobně začnete taky. Předtím vás ale čeká porce originální zábavy, kterou jste nikdy předtím neviděli a možná už taky nikdy neuvidíte. Nebudou to klasické salvy smíchu, ale těch příjemných pousmání nespočítáte na prstech rukovu svých ani rodinných příslušníků dohromady.

P.S. Pokud vám Trio přejde do krve, doporučuji ještě krátkometrážní snímek Stará dáma a holubi, který je dokonalou retro groteskou a pravděpodobně tím nejlepším, co Evropa na animovaném poli vyplodila.