O FILMU

V čase blíže neurčeném (zhruba 50. - 60. léta) na odlehlém francouzském venkově leží podivný architektonický omyl a v něm žije babička a její malý vnuk. Je sám, je smutný, opravdu hodně smutný a byl by sám a smutný do konce života, kdyby nedostal pejska Bruna. Od té chvíle dostalo zvíře možnost být smutné s ním. Vysedávali spolu na posteli, brady podepřené, až se o vnuka začala starat babička. Když se hraní na piáno míjí účinkem, alespoň televize na čas vyhání smutek z domu. Hlavně večerní přenosy z koncertní haly navoněného města snů. Jojo… byly to krásné časy. Fred Astaire si to za libých hlasů překrásných dam z Belleville podupával v rytmu jazzu a blues, matné svítilny vykrajovaly kužely do hlubin tajemného podsvětí a buclaté dámy si to štrádovaly do těch nejvyhlášenějších barů, nesouce své mužské doprovody na dvou prstech s lehkostí přívěšku na klíče. Ale povídejte to všechno chlapci, jehož jediným snem je projet se na kole… A babička, výsostná madam Souza s pravou nohou o dvacet čísel kratší, starý a přitom statný klenot s fyzičkou Daileyho Thompsona, se jednou plácne do čela a kolo zakoupí. Kolo začne být přirozeně jediná věc v chlapcově životě vedle psa Bruna a věnuje jí veškerý čas. Kdo ví, třeba jednou zajede i tu Tour de France…

TRAILERY

FOTOGALERIE