Na Tři krále se tak trochu zapomíná a většinou, když se mluví o nejzajímavějších protiválečných filmech, není o nich ani zmínka. A přitom je to jeden z nejzábavnějších a zároveň nejmrazivějších filmů na téma „armáda a svinstvo, které v ní můžete najít, aniž byste se museli moc snažit.“

Režisér a scénárista David O. Russell má sice v Hollywoodu pověst člověka, se kterým chce jen málokdo pracovat dvakrát, talentu má ale tolik, že by jen za jeho kousek většina filmařů prodala obě ledviny své matky. A ve Třech králích je to vidět každou chvíli. Příběh šikovně přešlapuje mezi absurdní protiválečnou komedií, ve které vybuchují krávy a George Clooney dělá blbce ze zmagořených Iráčanů, a krutým a drsným příběhem o tom, co nám televizní kamery neukážou, protože bychom to nemuseli snést. Proměna čtveřice hrdinů z oportunistických hajzlíků na nedobrovolné hrdiny je naprosto přirozená, uvěřitelná a logická. Mark Wahlberg s Georgem Clooneym tu navíc předvádí jedny ze svých nejlepších výkonů vůbec a ani takový Ice Cube se neztratí.

Russell ovšem film táhne i jako režisér. Tři králové mají vynikající kameru, neobvyklé akční scény, z nichž nejvýraznější je pravděpodobně ta, ve které figuruje cisterna s mlékem nebo ta, v níž se člověk dozví vše podstatné o tom, co s lidským tělem udělá kulka. Tři králové mají styl, šmrnc a je vidět, že člověk, který je točil, se u své práce umí bavit, nikdy však nezapomíná na to, co chce říct, takže mučení Marka Wahlberga a rozhovor s iráckým vojákem na téma „Amerika přišla osvobodit tuhle zemi“ nebo emocionálně narvaný závěr, jsou momenty, které v divákovi doznívají ještě hodně dlouho.

Tři králové jsou velmi chytrá zábava, která elegantně míchá klukovskou radost z toho, že se člověk může postavit za kulomet, s neskutečně drsnými momenty, jimž se chce každý voják vyhnout a které zamávají i s tím největším cynikem. Je to film, u kterého se můžete smát, ale na konci vám ten úsměv zhořkne víc, než si možná budete chtít připustit.