Letní sezóna je v rozpuku a poslední zástupce tria očekávaných blockbusterů ST-T4-T2 dosedá na plátna našich kin. Polemizovalo se i o trůnu, ale na ten si Bay tentokrát musí nechat zajít chuť. Dvojka Transformerů je klasickým typem filmu, který chce rychle vydělat, protože předchozí díl nebyl zase tak špatný a hlavně byl velice komerčně úspěšný. To z něj bohužel dělá film, který musí honit termíny a na který se sežene mnohem víc peněz. Oboje dohromady až na výjimky znamená, že se všichni snaží naplnit zlaté pravidlo „všeho víc“, aby zapomněli na to, co na předchozím díle bylo opravdu dobré.

Co se dvojce Transformerů nedá upřít je, že vypadají opravdu draze. A tím myslím opravdu draze. S přihlédnutím k ohlášenému rozpočtu (200 milionů) Bay očividně nevnímá slova jako krize a svému filmu pumpuje do žil subjektivně rozpočet aspoň dvakrát vyšší. Zvláště nabízí-li se čerstvé srovnání se čtvrtým Terminátorem, který vedle druhých Transformerů vypadá jako chudé příbuzné dítě z dalekých afrických končin. ILM se vyšvihlo ke svému vrcholnému výkonu a nabízí obdivuhodnou show rozpohybovaných pixelů a tun plechu, která bezpochyby nemá obdoby. I finále v poušti vypadá neskutečně velkolepě – v záplavě ohromných výbuchů a všudypřítomných odlétávajících úlomků a projektilů se odrážejí dlouhé týdny a měsíce pečlivé práce na place i v postprodukci. V tomhle druzí Transformeři drží primát a jen tak o něj asi nepřijdou.

Bohužel to není zábava na příliš dlouhou trať a člověk se těch počítačů brzy přejí. Jak osvěžujícím dojmem působí scény, kde se nevyskytuje žádná armádní, robotická, ani jiná technika a postavy si prostě jenom tak povídají. I když je to povídání schematické a často vede jen k nějakému bizarnímu vtipu, přičemž bizarní ve světě Michaela Baye pochopitelně jako vždy znamená vztyčený prostředníček politické korektnosti. V Bad Boys 2 souložily krysy a proto i v téhle dvojce si to nějaká nebohá zvířata prostě rozdat musí (vždycky mě zajímalo, jak se na tohle štáb tváří). A nejen zvířata, i roboti mají přece své potřeby! A tak dále. Klasickou přehlídku balancování na hranici zvrhlé legrace a absolutního nevkusu nezastavil ani Spielberg se svými tradičními rodinnými hodnotami. Převálcoval ho úchyl Bay a asi tím posadí pár desetiletých dětí pořádně na zadek.

Zarážející je i samozřejmost, s jakou se věci ve druhých Transformerech dějí. Z příslušenství domu se v mžiku stává armáda oživlých robotů, které si podá velký žlutý robot (a prostřílí dům skrz na skrz), ale hasičům je řečeno, že v domě asi bouchl kuchyňský spotřebič a nikomu to nepřipadá divné. A můžeme pokračovat. Jestliže parta prchá před policisty (a Sam, hledaný agenturami a Transformery celého světa, se bojí, aby neskončil v egyptské base – he?), okamžitě nachází vhodné převleky, jestliže civilní nýmand získá vojenskou vysílačku, může si s klidem objednat použití tajné armádní zbraně. Řadový voják si zavolá leteckou podporu, generál mobilizuje všechny dostupné armádní jednotky země do Egypta, kde se lusknutím prstu uvolní letecký prostor (protože je cool!). Tohle všechno je tak samozřejmé, že je s podivem, že ani v jednom záběru neobjeví Arabelin kouzelný prsten. Na druhou stranu hrdinové půl hodiny z celého filmu běží na určité místo přes vyprahlou poušť, přestože se před pár vteřinami normálně teleportovali z místa na místo! Můžete to nazvat rýpáním a poté dodat, že rýpání do světa, kde létají obří roboti a vůbec, do světa Michaela Baye, tyhle připomínky nepatří. Obvykle je to pravda – když se vše zapojí do dramatické skladby, kde mají takové věci řád a divák chápe, že má přistoupit na nějakou hru (Bad Boys 2 jsou pěkným příkladem). Tady je však logické pusto a prázdno a žádná sofistikovaná (v jakémkoliv slova smyslu) hra se tu nehraje. Bay si prostě dělá úplně co chce, pak vpustí do ringu pár robotů a vydává to za blockbuster.

Druzí Transformeři jsou (často fenomenálním) sestřihem hezkých a zjevně velice drahých obrázků, kde do sebe mlátí hromady digitálního kovu. To byla i jednička, jenže jednička přitom stačila i dýchat a fascinovat. Zatímco z každého póru prvního dílu stříkal adrenalin, dvojka si vystačí s pouhým testosteronem. Velká ramena, nemachrovaná gesta, všeho víc a pro jistotu x-krát víc. Svaté trio pro dnešní den, tři modly, u kterých Bayovi škubou koutky – ale co z toho má divák? Bude spokojen s kulturistickou přehlídkou, kde se prodává obnažené, steroidem posílené svalstvo, ale nikdo z přítomných si nevidí na špičku vlastního nosu?

Fetiš je to slovo, ve kterém se Bay vytrvale topí, a bohužel to zvládá být vtipné jen několikrát během celých stopadesáti minut. Na druhou stranu je třeba říct, že je dvojka mnohem vtipnější než jednička, na tu třetí stranu bohužel to, že nemít Bay ve filmu Johna Turturra, neměl by už vlastně skoro nic. Shia příliš neví, co hrát. Zda roztomilého zmatkaře, který si neví rady s bujícími hormony, či dospělého, předchozím příběhem zoceleného skoro-muže, který má od jisté chvíle nad životem obrovský nadhled. Hlavně ale zjevně nechápe, jakou úlohu zaujímá v příběhu, a když na to přijde, je už příliš pozdě. Řeči o velkém osudu a málem i kauzalitě nepatří do úst žádnému ze dvou jmenovaných typů čistě proto, že Sam byl vždycky normální kluk, který stanul ve špatnou chvíli na špatném místě. A Megan Fox… ta už ze sebe po dnešku škatulku hezké panenky na hraní asi nikdy nesetřese. Její vystupování ve filmu hezky shrnuje sousloví „oduševnělost spodního prádla“.

Přehlídka armádní techniky, nových i starých letadel, fešných vojenských outfitů a lehce předimenzovaných kanónů – to je parketa, která Bayovi jde ohromně a zřejmě vždycky půjde. Dá se předpokládat, že dveře v náborových odděleních americké armády se netrhnou pod návalem mladých talentů, kteří si také budou chtít zastřelit svého robota a když už ne robota, tak aspoň bílou holubici. Pořádnou raketou při západu slunce. Schopnost vyvolat momentálně „pohybový“ dojem je markantní zejména před každým nástupem do bitvy, přestože každá další a další bitva samotná je stále nudnější. Bay v sobě jako vždy nezapře efektního klipaře, který umí být na krátkou trať líbivý. Jen na tu delší mu to tentokrát moc nejde. Co na tom, že bitky jsou přehlednější a stříhá se v nich opravdu minimálně, aby si všichni fanoušci mohli vychutnat pořádnou držkovanou. I přes tohle zlepšení (přesun z města do lesa a pouště mnohému prospěl) si pořád nelze plně užít detaily. Až na ty světlé výjimky, kdy Bay zastaví čas a nechá svého diváka konečně rozkoukat. A tyhle finální „fatality“ často vůbec nejsou špatné, ale opět platí, že bych se na ně raději podíval zvlášť v nějakém krátkém klipu, než kvůli nim opět absolvovat dvě hodiny tak trochu marné vaty.

Tam, kde třímalo okouzlení z neobjeveného, zbývá dnes jen dozvuk okoukaného a přejedení z obří porce delikatesy, která se má podávat střídmě. Druzí Transformeři jsou zase o tom, jak se mlátí velcí roboti. Ale už jsou jenom o tom a nezbývá tu nic navíc. Něco, co by film pohánělo kupředu a zakrylo celkovou marnost a zbytečnost pokračování překvapivého hitu.

Sága bude samozřejmě pokračovat, jak už to u stomiliónových sérií bývá. V kinech se sejdeme opět 1. července 2011 (aspoň to visí tady). Nezbývá než doufat, že těch robotů nebude zase třikrát tolik a zbude prostor i pro příběh.

P.S. Bay si utahuje i z třetího Terminátora, ale moc mu to nejde. Hlavně není jasné, proč to sakra dělá, když mu tentokrát chybí nadhled :-).