Tvůrce, který natočí tak mistrovský film, jakým je Misie, nebude muset nikdy prosit o mou pozornost. I kdyby třeba následujících dvacet let nic přelomového nespáchal. Roland Joffé přitom není snadno čitelný případ. Už nad ním kdekdo zlomil hůl – jenže zážitek z klasiky s De Nirem a Ironsem je tak živý a silný, že se nedá než věřit v opětovné vykutání valné části režisérova umu. Vrcholné záseky v Joffého kariéře prostě nemohly být dílem náhody, ty schopnosti tam někde musí pořád dřímat. V široce rozklenutém snímku (zase jednou drama přes osm dekád), který svým názvem hodně mate a připomíná hlavně sequel animáku Jak vycvičit draka, ale naděje překrývá už suchý, občas až k televizi inklinující vizuál, ale i nevýrazní herci. A k tomu ještě trochu neohrabaný nástin příběhu, jemuž není úplně snadno rozumět... Skladebně solidní trailerová práce tím trpí a zadrhává se někde na neurážejícím nadprůměru. Ale ve všech ohledech tu bylo nakročeno na víc.
