Třikrát WOW. Mickey Rourke po vzoru Stalloneho ikonického bijce nabízí podobnou anabázi zpoza vnitřních stran provazů ringu i mimo něj. Na rozdíl od Rockyho však nejde jen o rozloučení, ale i o seznámení, tedy útvar obvyklejší, celistvější, životopisnější. Přesto to i bez kontextu a předchozích dílů už teď působí jako uzavřená sága jednoho wrestlera, který tak moc mlátil do lidí, že zapomněl na svůj vlastní život… a teď dohání a říká sbohem. Těžko to uchopovat někde hluboko – vypadá to na první Aronofskyho film, kde nebudete potřebovat k pochopení výkladový slovník metafyzických analýz nebo matematickou brožuru (a vrtačku). Příběh jednoho stárnoucího muže, v jednom čase, na jednom místě trailer ilustruje podle očekávání na melancholické vlně plné odpouštěcích řečí a posledních osudových setkání (melancholické řeči mezi wrestlery, které opravdu nejsou trapné!). Kytara vybrnkává náladu hodnou promáčených kapesníků, a i když se tomu chci bránit jak nejlépe umím, už z těch sto padesáti vteřin na mě sálá tolik herecko-režijní energie a chemie, že by to vystačilo na pár bezproblémových hodin v posilovně. Stručně a jasně: Rourke válí a celé to nějakým záhadným způsobem šlape. Nebo lépe řečeno, lze tomu bez problémů věřit.