Polovina devadesátých let byla pro animáky zatraceně důležitá. Lví král vyhrál dva Oscary a předvedl pravděpodobně maximum, které se dá vytáhnout z klasické animace. Ale o rok později přišlo Toy Story, které ukázalo novou cestu a budoucnost animovaného filmu. Lví král však nezestárnul a jeho kvality nezmizely. Teď si ho můžete v kinech vychutnat ve 3D a rozhodně byste to měli udělat. Ačkoliv existuje spousta opravdu kvalitních disneyovek, právě Lví král je mnohými považovaný za tu nejlepší.

Nejde tu jen o technické kvality, i když epické záběry na řadící se zvířata, která se chtějí seznámit se svým budoucím vládcem, mají pořád potenciál donutit vás koukat na plátno s otevřenou pusou. Ve spojení s oscarovou hudbou Hanse Zimmera a slavnou písní Can you Feel the Love Tonight od taktéž oscarového Eltona Johna to prostě funguje i dnes.

Jde však hlavně o příběh, který tehdy u Disneyho uměli na jedničku. A uměli ho i vyprávět. Silné charaktery a ještě silnější emoce tu najdete v každém filmovém políčku. Smrt Simbova otce děcka rozpláče spolehlivě i po letech a slabší dospěláci s ní budou mít taky možná víc problémů, než by si mysleli. Blbnutí v džungli se zvířecími kámoši má v sobě zase tu klasickou hravost, která dnešním animákům často chybí (hlavně díky Timonovi a Pumbovi), a navíc je tu opravdu prvotřídní hlasové obsazení. I přes stáří není nutné u tohohle animáku něco omlouvat jeho věkem, všechno tu pořád dokonale šlape (i hypnotické intermezzo z africké divočiny).

Lví král je film, který byl vrcholem jedné éry animovaného filmu, nic podobného už asi jen tak neuvidíme. Ale i když od jeho premiéry uběhlo už sedmnáct let, rozhodně má pořád co nabídnout. Tyhle klasické Disneyovky totiž doopravdy uměly oslovit celé generace.

Lvího krále teď můžete vidět v kinech ve 3D a byla by velká škoda toho nevyužít.