Kocour :: Star :: režie: Guy Ritchie

Bezstarostná instantní rychlovka bez artistních ambicí? To je příspěvek britského gangstera Guye Ritchieho. Zápletka? Namyšlená hvězdička uniká z dohledu svých bodyguardů. Místo? Auto řidiče Clivea Owena, ulice rušného velkoměsta. Styl? Porušování dopravních předpisů, řezání zatáček, skřípání pneumatik, prudké couvání. Tak prudké, že z toho nepřipoutaná Madonna vykřesá největší přehrávání své kariéry. Bez debat to nejpřímočařejší, co Hire nabízí: Brzda, plyn, adrenalin až na půdu!

Cival :: Ticker :: režie: Joe Carnahan

Nevzpomínám si na film s tak kulervoucím prvním obrazem. Naháněčka vrtulníku s Owenovou naleštěnou károu vyžene už v úvodu vnitřní dynamiku záběru do maximálních výšek, jichž se Carnahan zvládá přidržovat po celých deset minut. A nemusejí mu přitom ani za uchem neustále lítat nábojnice. Nejefektnější BMW film pracuje jen s dovysvětlováním nahozených dějových vrstev, v Carnahanově vymazlené seminární práci na téma „proč jsem měl točit Mission: Impossible 3“ mu to ale bohatě stačí – i drahé auto má totiž srdce.

imf :: Ambush :: režie: John Frankenheimer

John Frankenheimer měl auta vždycky rád a na Ambush je to vidět. Oldschoolově jednoduchá zápletka s partou ostře nabitých chlápků v dodávce a skoro až noirová stylizace. Jenže... auta jsou tu skutečně na prvním místě a opravdu se chovají jako dvoutunové naštvané konstrukce, gumující asfalt v zatáčkách, nikoliv jako krasobruslaři v kraťasu od Anga Lee. Oba přístupy mají svoje kouzlo, ale v Ambush je prostě Clive Owen za řidiče s velkým Ř a vy si můžete vychutnávat, jak mu v hlavě neustále šrotuje kam trhnout volantem a jak být o krok před pronásledovateli. Sedmičkové BMW tu dostalo zabrat, ale těžko si mohlo přát lepší vizitku.

Shushika :: Chosen :: režie: Ang Lee

Miniaturka Chosen patří v rámci reklamního projektu Hire k mým nejoblíbenejším. Stále znovu za znovu mě totiž facinuje, jak Lee dokáže propojovat kultury, epochy a světy. Už jen spojení budoucí dalajláma, vážná hudba z 18. století a BMW by si zasloužilo samostatný esej. Lee nechává s hravou lehkostí tančit auta na ledové krustě, roztáčí budhistické modlitební mlýnky se stejnou samozřejmostí (a humorem) jako pneumatiky se zimním vzorkem a zároveň dokáže vtipnou pointou prodat svůj následující projekt. Tomu říkám obchodník! Product placement se srdcem i koulema.

st39.6 :: Beat the Devil :: režie: Tony Scott

Scottovy výstřední skopičiny jsem byl vždycky ochotný tolerovat jen do určitých mezí. Když jsem se s nimi před lety setkal v Beat the Devil v té nejprogresivnější formě poprvé, rozhořčeně jsem Clivea a Jamese vypínal dřív, než začaly titulky. O to zajímavější je se k nim vracet. Dneska už si na závod Tonyho bavorákem připravuji inhalátor, radši se připoutám a nakonec zjišťuji, že to byla celkem hladká jízda. Scottův epileptický střih skvěle koresponduje se zvrhlou postavou Ďábla samotného, neméně střelený Brown mi připomene, že se i po smlouvě s Ďáblem (která zjevně nefachala, ehm..) cítí good a já nakonec vlastně taky.

Mr. Hlad :: The Follow :: režie: Wong Kar-Wai

Ne každé Hire je o akci. Wong Kar-Wai a jeho příspěvek The Follow je toho nejlepším důkazem. Clive Owen a božsky půvabná brazilská modelka Adriana Lima na ploše několika minut rozehráli s Wongovou citlivou režií lyrický příběh, který o lásce dokáže nádherně vyprávět téměř beze slov. Deset minut, ve kterých je řečeno vše. Deset minut po okraj nacpaných těmi nejkrásnějšími emocemi, při kterých tak nádherně mrazí v zádech. Deset minut, na které se jen tak nezapomíná.

P.S.: Všechny epizody z The Hire jsou k vidění na YouTube