Fontána | The Fountain | 2006
csfd  imdb
US premiéra: 22.11.2006
CZ premiéra: 08.03.2007
režie: Darren Aronofsky
hrají: Hugh Jackman, Rachel Weisz, Ellen Burstyn, Sean Gullette, Cliff Curtis

Fontána: Recenze


ikona
Shushika
 

Tak jste se dočkali, milánkové. Bude jen asi málo těch, kteří se před čtením následujících odstavců nepodívají na finální verdikt. Tak co, ulevilo se vám? Mně osobně ano. Trošku prorocky to dokonce vystihuje úplně poslední věta filmu "Všechno je vpořádku." Je. Přiznávám, že jsem měl obrovská očekávání, ale čím víc se blížila projekce, tím víc jsem se také smiřoval s možností, že tentokrát s Darrenem Aronofskym na jedné vlně nebudu a nějak se mineme. Pravda, v tomto případě by to ani nebylo nic divného, protože Aronofsky k montáži záběrů přistupuje spíše intuitivně, na základě asociací a podobností, a příběh probleskuje spíše mimoděk.

Tento fanoušky adorovaný tvůrce si na sebe ušil bič i tím, že se pokouší vizualizovat to, o čem se skoro nedá mluvit, natož to převádět do obrazů. A jak nás kdysi ve dvanáctém bodě svého logicko-filosofického traktátu poučil strejda Wittgenstein: "O čem se nedá mluvit, o tom se musí mlčet." K tomuto vrcholu, to jest zmlknutí před tajemstvími Všehomíra, však můžeme dospět až v okamžiku, kdy jsme vyčerpali všechny možnosti jazyka. Aronofsky však přišel s kůží na trh, s tím, že mu někdo vmete do tváře (42% na Rottenech, například), že měl raději mlčet, než točit film, který je tak trochu o všem. Přinejmenším o tom, co je univerzální a opravdu podstatné. Vím, napadne vás: "Kde bere odvahu vybírat za nás? Jsme postmoderní kosmopolité a vybereme si sami." Zkuste ten hlas na chvíli ovládnout. Režisér Fontány na tom totiž musel být podobně. Kdyby dal na rady svého vnitřního kritika a příliš brzy by si zkrátil cestu tím, že by se svého záměru vzdal, nevznikl by film, který má jako jeden z mála snímků poslední doby šanci stát se v určitých skupinách kultovní. Ano, bude tak tak výdělečný, půlka diváků z něj odejde chroupat popcon do vedlejšího sálu, ale ti kdo si s ním dají práci a vydrží až do konce (těch 96 minut je takový trip, že jsem se po něm cítil vyčerpán jak po čtyřhodinovém) zažijí možná div ne filmové osvícení. Nahlodal vás již první odstavec a chcete se s postavami vydat na cestu? Čekají vás tři vyrávění o velké lásce, ve kterých - oproti starým příběhům a mýtům - zachraňuje muž ženu, a ne naopak. Již tady vám však radím: odpojte chladné rácio a zapojte hemisféru odpovědnou za imaginaci a city. Nehledejte ani realističnost. Jinak u Fontány pohoříte a budete v ní hledat to, co vám nikdy nedá. A přitom je to film, který svým platícím divákům vrací emoce po litrech.

Lhal bych, kdyby tu padlo, že jsem Fontánu pojal do všech detailů. Není ani tak problém s příběhem, který je až krystalicky jednoduchý a vlastně ho velmi hezky shrnuje již trailer. Jde o záchranu toho, kdo je vám nejmilejší - a proto toho přece uděláte cokoliv. Celým filmem prostupuje velmi silná milostná linka a pokud byste se v čemkoliv jiném ztratili, tady se vždycky navážete. Ať už jste u starých pyramid, v současnosti a nebo v New Age vizi letíte do vesmírných dálav, víte, co je tu hlavním motorem a s hlavním hrdinou prožíváte jeho dilema. Zároveň potěší i to, že co do barev a tónů lásky nejsou jednotlivé linie variacemi, ale neustále gradují. Jakkoli se asi divák bude nejvíce orientovat na nejpropracovanější linii ze současnosti, potěší vidět, jak nesmlouvavé a bolestivé lekce z lásky dostává hlavní mužská postava v jednotlivých časových rovinách, a loupe ze sebe slupky toho, co neobstojí.

Jak však bylo řečeno výše, Fontána je filmem, který kromě lásky rotuje kolem velkých univerzálních otázek. Mnohem komplikovanější je to totiž s rovinou symbolů a jejich významů. Kvůli nim Fontána vyžaduje minimálně druhou projekci (a věřte mi, že na druhou se budete těšit ještě víc než na první), protože míra "prolinkování", která ukazuje, jak všechno souvisí se vším, je na danou stopáž enormní. Čím víc nad Fontánou uvažuji a její jednotlivé scény si přehrávám v hlavě, tím víc ji vidím jako dokonale komponované dílo, kde více než kdy jindy záleží na tom, jaký záběr předchází a jaký bude následovat. A proto nesmíte vypnout pozornost ani na minutu.

Sám jsem se několikrát přistihl pří myšlence, že jsem si Fontánu snažil zproblematizovat. Ptal jsem se, jestli ty provázanosti nejsou přece jen trochu umělé a nuceně se nesnaží o přesah tam, kde žádný není. Tázal jsem se sám sebe, jestli mě snaha o originalitu vlastně tak trochu neubíjí, neunavuje a nenutí mě, abych dílo prohlásil za geniální dřív, než se takové opravdu ukáže. A jaký je rozdíl mezi Fontánou a třeba filmovou adaptací Celestinských proroctví? Výše uvedené otázky však čím dál víc naleptávala divácká slast. Ačkoliv prvních 15 minut lehoučce skřípe - neptejte se mě, jestli to bylo tím, že jsem se dosud nenaladil a nebo Aronofskym - s přibývajícími minutami film začal klouzat stále lépe a lépe, aby se po půlce zlomil v naprostou hypnózu, do které naprosto přirozeně sedne hudba Clinta Mansella. Pak už se nebudete schopni odtrhnout od plátna a nucený odchod ze sálu by pro vás znamenal snad infarkt. V tu chvíli vám průlety skrze křesťanské kříže do vzorků na sklíčcích mikroskopů a z nich dál do zanikající mlhoviny Šibalba budou připadat jako něco naprosto přirozeného. A možná si v tu chvíli začnete uvědomovat to, jak se Aronofsky snaží poukázat na podobné zákonitosti hmoty i mysli, a jak se různá náboženství a vědecké přístupy snaží odlišnými slovy vyjádřit v podstatě to samé. A nejen to: že svět je opravdu svázán jakousi Vyšší myšlenkou jako železnou obručí. Stačí se odtrhnout od pravidelného vydání Blesku a uvidíte to. Ostatně, ti z vás, kdo si mohli dopřát Aronofskyho Pi, jsou už dávno doma.

Více méně všechny Aronofskyho trademarky jsou na svém místě - lehce snové rozostření obrazu, extatická zbělení plátna, potěší camea Ellen Burstyn a Marka Margolise (kde je Sean Gullette?) - a je potěšitelné, že Aronofsky přetavil mrzký rozpočet ve výhodu. Dokonce si troufám tvrdit, že s původně plánovanými 80 milióny a Bradem Pittem by byl výsledek mnohem horší. Pitt totiž není zdaleka tak univerzální herec jako Hugh Jackman, a jeho mimické svaly často krní. Za 35 miliónů dolarů však musel Aronofsky vytěžit každý pěťák a na výsledku se to podepsalo na sevřenější atmosféře. Do opravdových exteriérů se vlastně dostaneme jen párkrát (jinak jsme v umělých kulisách), ale podobný příběh snad ani větší prostorový rozptyl nepotřebuje. Vypadala by mlhovina Šibalba tak krásně papundelkově a zemanovsky, kdyby za počítači seděla parta z ILM a ne prakticky neznámí Frantíci? Těžko. Že by nás čekala vlna velkých filmů za malé rozpočty? Vy, kteří filmy sledujete pravidelně, víte, že jedna taková se přes nás zrovna valí a mnohé výsledky rozhodně za vidění stojí. Ačkoliv tomu recenze v Americe neodpovídaly a Aronofsky dostal nafrak, my v "daleké bizarní Evropě" můžeme Aronofskymu klidně říci: "Rozumíme ti. A to co říkáš, za slyšení stojí."

Šlo by přidávat další odstavce, opěvovat to a ono, ale Fontána je přesně ten typ filmů, které vás překvapí, ačkoliv jste si o nich načetli kde co. Co může být lepšího? Předchozí slova tedy berte jen jako nízkotučný předkrm před hutnou vizálně-myšlenkovou krmí. Já osobně jsem velmi spokojen a už se nemůžu dočkat oficiální premiéry. Některé otázky a pocity si totiž pustím krevním řečištěm rád opakovaně. Fontána se u vás do téhle skupiny s největší pravděpodobností taky dostane.

P.S. Pražáci, neuděláme nějakou hromadnou projekci? Qualkalime, už rezervuj...

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (206)

Verdikt

avatar10/10

Shushika


Podobné filmy

  • 8/10

    Solaris


Hodnocení redakce

  • avatar8/10

    k0C0UR

  • avatar8/10

    imf

  • avatar7/10

    Cival

  • avatar8/10

    Spooner

  • avatar10/10

    Mr. Hlad

  • avatar9/10

    KarelR


Hodnocení čtenářů

  • avatar10/10

    Karbous

  • avatar9/10

    Tuxedo

  • avatar10/10

    novoten

  • avatar10/10

    kryšpín

  • avatar8/10

    Rastr

  • avatar7/10

    Yaroukh

  • avatar10/10

    luksa

  • avatar8/10

    Silence

  • avatar10/10

    Postman

  • avatar10/10

    TomHardy

  • avatar8/10

    Marv

  • avatar9/10

    Mauzr

Protirecenze


ikona
Cival
 

Proti Fontáně lze vznášet mnoho námitek, na jednu věc bychom ale zapomínat neměli: Buďme rádi alespoň za chudinkou šestici kopií v domácí distribuci. Jejich umístění sice stvrzuje nářky všech odpůrců pragocentrismu, pořád ale umožňuje užít si Fontánu v odpovídajícím formátu. Málokterý film si to zaslouží tolik jako ona.

Důvody, proč se opovažuji vystoupit tak trochu proti Shushikově recenzi, určitě nespočívají v audiovizuálních parametrech Fontány. Darren Aronofsky vidí svět z trochu jiné perspektivy než všichni ostatní filmaři a nenabízí nám akci v něm, ale v podstatě nám z něj pouze vysekává obrazy. Postavy se pohybují ve vlastních vzduchových bublinách (nebo spíš střihových bublinách), hlavy neustále zarovnané na střed a nehollywoodsky „tvrdým“ střihem kladené proti sobě. O to silněji se pak Aronofskymu daří přednést emoce z jejich setkání. Dotyky kůže, šeptání do vlasů, polibky... až tahle fyzická splynutí přináší v Aronofskyho stylu uspokojení a přibližují citové sblížení dvou lidí. Asi bychom se unudili k smrti, pokud by se každý filmař tak urputně držel svého formálního přístupu. Pokud však taková paličatost ovládne plátno jednou za dva tři roky, minimálně dnešní generace diváků se musí blahem třást.

Aronofskyho výjimečný formální systém dokonale souzní i s tématem. Mystická výprava za konečnou podstatou věcí, při níž se šermuje s těmi největšími myslitelnými tématy (dál než k nesmrtelnosti a věčné lásce už doopravdy nelze jít), probíhá jak známo na třech jevištích. Všechny tři jsou zalité do jednolité škály barev, nádherně pracují se světlem a zlatavou barvou, která dokáže vytvořit magickou atmosféru i v lehce nazdobeném ateliéru. Aronofskyho režie má navíc zvláštní dar nabíjet i obyčejné věci zdáním spirituálna. Za každým ponorem do očí Rachel Weisz, za rozlitým kalamářem i za pohledem do mikroskopu je cítit mystika. Neustále se vrací pocit, že sledujete jen jednu součástku velkého a vše prostupujícího „božského plánu“, v němž se nehraje na čas, místo, ani konkrétní božstva.

Aronofsky dlouhé minuty elegantně propojuje všechny tři příběhové roviny, fascinuje promítáním stále stejných obrazů do zcela odlišných historických období a vyzývá k čekání na velkou pointu. On totiž i méně chápavý divák brzy pobere, jakým způsobem Aronofsky svůj opus zkonstruoval. Neustálé obracení zraků k mlhovině Šibalba, neustálé PUTOVÁNÍ všech tří Jackmanových postav KAMSI, ukazuje, že v případě Fontány nejde ani tak o cestu samotnou, jako spíš o cíl.

Nevadí, že příběh Fontány je velice řídký, jednoduchý, že se rád vrací na již jednou prošlapaná místa ani že jeho propojování občas obstarávají trochu křečovité oslí můstky. Pořád jej pohání fascinující audiovizuální stránka. Ta ale potřebuje po mém soudu odůvodnění. Pointu. Upgrade, který ve finále povznese všechnu načančanou nádheru na úroveň, při níž se člověk přestane pídit po stavbě filmu a nechá se unášet myšlenkou.

Finále Fontány ale takové uspokojení podle mého přinést nemůže. Aronofsky propojuje všechny tři linie velmi doslovně. Pětkrát zdůrazní zlomové momenty a pak dokonce polopaticky ukáže to, na co se hodinu a půl čeká a co se přitom nabízí už od momentu, kdy byl zveřejněn první teaser. Konec nepřináší nic nad plán a tak trochu shazuje veškeré předchozí dění. Fontána pracuje s jedním mýtem, který Aronofsky naoko důmyslně rozvedl do tří příběhových rovin. Jejich dějová náplň ale není tak úžasná, aby plně obstála i bez závěrečné tečky, která by završila jejich splétání (zpětně poněkud samoúčelné). Aronofsky prostě nabízí film mnohem jednodušší než by se mohlo zdát. Chápu, že si tímhle tvrzením nabíhám na vztyčená kopí ortodoxních ctitelů – jenže neustále čechrané spirituálno a otvírání filozofických aktů se prostě mělo dočkat buď odpovídajícím způsobem složité vyprávěcí struktury (větší scenáristické rafinovanosti á la Dokonalý trik), anebo finále, které by bylo svým duševním rozměrem hodno zpracovaných témat.

V žádném případě netvrdím, že by Fontána svou jednoduchostí přímo selhávala, a už vůbec ne, že jsem všechny její okamžiky pobral. Podepsal bych se však pod imfovo osočení z onanie. Audiovizuální masakr, který se skvělým Mansellovým soundtrackem výtečně graduje, neskrývá uvnitř tolik krásy, kolik jí vyzařuje na povrchu. Aronofsky je skvělý kombinátor a klidně by si mohl otevřít půjčovnu buddhistických, křesťanských nebo mayských propriet. Není ale zdaleka tak obdivuhodný myslitel, a proto jeho Fontána působí nakonec poněkud nabubřele... a prázdně.

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (144)

Verdikt

avatar7/10

Cival


Podobné filmy


Hodnocení čtenářů

  • avatar8/10

    st39.6

  • avatar9/10

    Shaman05

  • avatar9/10

    nelson23

  • avatar9/10

    Slide

  • avatar8/10

    Sartorius

  • avatar9/10

    Nathanielmon

  • avatar8/10

    spoilerhater

  • avatar10/10

    kolemjdouci

© copyright 2000 - 2017.
Všechna práva vyhrazena.
Hosting zajišťuje: Stable.cz
Kontakty: Technická podpora | Redakce

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se na MovieZone zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace