Co spojuje Arnolda Schwarzeneggera a Terrence Malicka? Ne, filozofující režisér štýrskému svalovci účast v žádném z připravovaných filmů ani tentokrát nenabídl. Obvod stehna ve stahu, záliba v tlustých doutnících, politické preference ani filmové chutě to také nejsou. Nebudu vás napínat. Siločáry obou bílých trpaslíků hollywoodského nebe se protnuly v osobě méně známého britského režiséra George Butlera, který o prvém v roce 1977 natočil dnes kultovní dokument/portrét  Pumping Iron aka Železný Schwarzenegger, druhý mu zase o čtvrtstoletí později produkoval dokument o expedici Sira Ernesta Shackletona na nejzazší Jih.

Oba Butlerovy filmy spojuje neuvěřitelná zaťatost hlavních protagonistů a snaha něco (si) dokázat, bez ohledu na svízele a nepohodlí, které to přinese jim samotným i blízkému okolí. Shackletonův portrét je vzhledem k časovému odstupu dvojlomnější a může si dovolit zajít dál, než tomu bylo u hláškujícího svalnatce: na jedné straně líčí polárníkovu chorobnou ctižádost podepřenou faktem, že v jeho věku mu moc času na zářez do historie nezbývalo, na straně druhé ukazuje jeho až magickou schopnost nadchnout pro smrtelně nebezpečný podnik a pak ve chvílích totálního zoufalství a morálního rozkladu posádky uprostřed pustin zářit jako maják naděje a konečného zdaru. Shackleton jedná nevypočitatelně, nekomunikuje, nepochybuje. Jen vede. A při tom se upírá neznámo kam. Poté, co všechny svými ambicemi vysál až na morek a zavedl k branám smrti, však vždycky najde způsob, jak zazářit jako pravý vůdce a znovu všechny nabít.

Dokument The Endurance vlastně nemá nijak oslnivou formu, porovnáme-li jej třeba s dnešním oscarovým Mužem na laně. V rozporu s trendy Butler nijak nekomentuje palčivé problémy dneška. Na nic neapeluje. Nespěchá. Nevybízí k okamžité akci, protože za minutu je pozdě. Sto let mrtvý hrdina žije tak říkajíc v jiném časovém pásmu. Vnějšně jen Butler s několika  desítkami no-name statistů a dvěma loděmi rekonstruuje Shackletonovu strastiplnou cestu. Často  si vypomáhá dobovou fotografií, citací z palubního deníku nebo komentářem Liama Neesona. V základní rovině je obyčejným faktografickým deníkovým záznamem o neúspěšném dvouletém putování. O řád výš jde o rekviem za dobu posledních velkých objevů a úvaha o životě na hraně, která kypí univerzálními tématy, jež si takřka říkají o kontemplaci někde na tichém místě mimo civilizaci. A odraznou plochou je právě Shackleton. Když se mu díváte do odhodlané tváře, napadne vás: Co pro něj znamenalo "úspěšné dokončení mise"? Co mu pro ni stálo obětovat a co muselo naopak zůstat panensky neporušené? Z jakých vnitřních zdrojů žil muž, který si vytknul životní motto "By endurance, we conquer"?  Byla jeho cesta pošetilé velikášství aristokrata, špatně nasměrovaná energie nebo očistná pouť? Jakto, že na lidsky nesnesitelného polárníka na kameru vzpomínají se slzou v oku i zestárlí vnuci dávno zemřelých účastníků výpravy?

Eh, proč nám naši předkové nenechali k objevení ještě aspoň něco? :)

P.S. Pokud si The Endurance seženete a místo Liama Neesona na vás promluví Kevin Spacey, jste o dokument  vedle (viz popisek "děje").