O FILMU

Geniální majstrštyk Sergia Leoneho už patří mezi pokročilé třicátníky (vznikl v roce 1968), avšak dodnes neztratil ani kapku ze svého kouzla. Příběh o harmonikářovi, který přišel pomstít svého bratra na sebe nabaluje další postavy a vedlejší linie a z původně skromného tématu se rázem stává tříhodinový epos o tom, že drsňáci co ubližují ženám, patří jednoznačně pod kytky, ten kdo moc kecá, na to každou chvíli doplatí a že pomsta je pokrm, který nepřestanete jíst dokud nezabijete posledního na seznamu. Sergio Leone vsadil na filmařské postupy v té době nepříliš používané (tedy, nepoužíval je nikdo kromě něj ;) – místo dlouhých adrenalinových přestřelek nechá diváka topit v nekonečných minutách ticha a detailech na zamračené pohledy ošlehaných desperád. Slunko pálí jako nikdy, mouchy koušou, prach se lepí na rty a rozhodně není lepší prostředek, jak to dát divákovi najevo. A jakmile jednou zazní Ennio Moriccone, film povyšuje na umělecké dílo. Oslavné ódy se mísí se znervózňující harmonikou a k nevydržení mučenými strunami a když tohle všechno ustojíte, přichází grandiózní finále, ze kterého během let vyrostl Leoneovský trademark. Vivat, mistře!

FOTOGALERIE