Život člověka naučí, že když se jednou něco povede, dost pravděpodobně to podruhé skončí jako průšvih. U filmů to tak obyčejně platí. Loňská Zmizelá nám celkem vytřela zrak, ukázala, že Ben Affleck zvládne hrát líp, než si většina lidí myslela, a představila filmovým divákům Gillian Flynn, která je dnes považována za jedno z nejvýraznějších jmen na poli literárních detektivek. A teď dorazila další adaptace její knížky. A pokud jste už stačili sjet k hodnocení, asi tušíte, že tentokrát to není žádná sláva.

Temné kouty: FOTOGALERIE

A je to škoda, protože Temné kouty nevypadaly jako něco, co by stoprocentně muselo skončit takhle. Sedmatřicetiletá Libby se pořád ještě vzpamatovává z toho, že v sedmi letech viděla, jak její starší brácha povraždil její rodinu. Teď se rozhodla kývnout na nabídku bandy amatérských detektivů, kteří by rádi celý případ ještě jednou prošli. A Libby zjišťuje, že věci se tehdy udály možná trošku jinak, než jak si je pamatuje. Existuje šance po třiceti letech najít pravdu a dojít vykoupení?

Temné kouty nejsou klasická detektivka, je to spíš psychologické drama, takže pokud půjdete do kina s tím, že se budete občas trošku bát, těšíte se na pátrání, nějaké ty zvraty a vůbec klasické žánrové propriety, čeká vás asi zklamání. Tady se vlastně akorát střídají dvě časové roviny, v níž v jedné se Charlize Theron pokouší dát dohromady, co se vlastně před lety stalo (chodí od jednoho člověka k druhému a tváří se naštvaně), a v té další zase vidíme Christinu Hendricks, jak se před třiceti lety pokouší starat o tři malé dcery, pubertálního syna, co se zajímá o satanismus, a přitom nepřijít o střechu nad hlavou. No a ani jedna z těhle časových linek není moc zajímavá.

Přehrajte si trailer Scenárista a režisér v jedné osobě Gilles Paquet-Brenner se nedovede Libby ani její mámě dostat pod kůži a brzy vám nejspíš dojde, že Charlize Theron hraje sice standardně výtečně, ale bohužel dostala roli sobecké a věčně nabručené krávy, jejíž příběh vás ani v nejmenším nezaujme. To, co se děje v minulosti, není o nic lepší. I tady ze sebe herci sice mačkají maximum, avšak napětí, nějaký zajímavý vývoj charakterů nebo třeba překvapení tu budete hledat marně. Temné kouty plynou pomalu a nudně až k dokonale absurdnímu a vlastně i směšnému závěru.

Sice by se tu našlo pár scén, které by potenciálně mohly zanechat dojem a být napínavé, třeba veškeré konfrontace s nezodpovědným otcem v sobě mají obrovský potenciál, Paquet-Brenner ovšem ani v nich neumí jít na dřeň nebo překvapit a nakonec nepředvede nic, co by stálo za zmínku. Několikrát jsem se přistihl, jak přemýšlím o tom, že ten příběh vlastně není špatný a ty postavy, jakkoliv nesympatické, by mohly být zajímavé, ale spíš asi v té knížce, kde může být Gillian Flynn osobnější a dovede se jim dostat do hlavy. Temné kouty radši přečetl, než abych na ně koukal. Filmově totiž nenabízí prakticky nic krom známých hereckých ksichtů, jejichž snažení bohužel výsledek do průměru dotlačit nedokáže. Nuda a utahanost bohužel vítězí.