k0C0UR

Neuvěřitelná hudba s výrazným rozverným trombónem rozjíždí další českou etudu na téma český trailer a jeho svět. Osobité výrazivo, plejáda hereckých hvězdiček a rodinná terapie mezi čtyřmi stěnami, kde létají bizarní „domácké“ hlášky se snaží začít přesně tam, kde se v roce 1972 skončilo. Modernější kamera s onou „osmdesátkovou“ hudbou nicméně vyvolává poněkud smíšené pocity a těžko si pod vlivem okolností (české premiéry v kině za… hm… posledních pět let) představit, že by to mohlo nějakým způsobem fungovat i jinak než jako sled situačních vtípků. Vtípků, kde se utíká před sekačkou a kde se Jirku Mádla nechá tlačit auto, když se jeho pomocník i s řidičem radují na gólem ve čtvrté minutě. Na druhou stranu je třeba uznale pokynout, že ač je Patrik Hartl u filmu nováčkem a v kinech debutantem, vypadá to na mnohem menší úděsnost než jaké nám servírují jeho kolikrát služebně mnohem zkušenější kolegové. Zvláště když se od typicky české komiky plné dialogů s opary přesune k melancholické náladě ve stylu nedávno uvedených Bobulí. Pak všechny ty střihy (na ploše cca devíti vteřin) začnou fungovat na výbornou a člověk má pocit, že bude zase jednou líp. Nebude. Dvojice prepuberťáků v hovoru s papouškem upomíná, že k dobrému českému traileru vede dlouhá cesta a ne každý ji dokáže dojít až do konce.