Michael Shannon je svým vzezřením evidentně předurčen k rolím vyšinutých jedinců. Jeho pronikavý pohled, opírající se o vystouplé oči, prostě evokuje magora. A Take Shelter toho hodlá využít. Obsazování „proti typu“ se tu rozhodně nekonalo, pročež si Shannon zahraje chlapíka zmítaného paranoiou - a sakra silnou, protože v porovnání s ním jsou i vize postavy Richarda Dreyfusse z Blízkých setkání třetího druhu slabým čajíčkem. Tady podivné vidiny přecházejí rovnou v šílené činy nebo hmatatelné halucinace, jež nelze oddělit od reality. Nejen ostatní postavy, ale i diváci se budou podle synopse ptát, kde a zdali se láme hranice nočních můr a fascinujících představ ve skutečnost. Naštěstí pro nás je to bádání hodně pohlcující, okamžitě balamutící svou atmosférou i hypnotickými vizuály. Rozhodně jedna z nejzajímavějších letošních festivalovek.
