První Superman ve vašich očích zestárne jen ve chvíli, kdy ho dáte pod mikroskop a začnete pitvat unylé zadní projekce a ateliérové létání. V roce 1978 šlo o přelom, dneska už hraje v hodnocení velkou roli spíš shovívavost a sentiment. Christopher Reeve a ostatní herci však zubu času odolávají statečně, stejně jako geniální úvodní titulky, podpořené hudbou Johna Williamse. Fanoušci sice před premiérou reptali, že Lex Luthor bude mít vlasy a Margot Kidder je na Lois Laine příliš... stará, ale když se film dostal do kin, spadly čelisti všem. Dialogy nebyly hloupé, akční scény nevypadaly směšně a Reeve byl ideálním Kentem, jako by se pro tu roli narodil (tehdy jistě nevěděl, že mu ta škatulka zůstane).

Donner udělal pro výsledek maximum a Warneři tehdy do filmu nasypali neskutečných 55 milionů. Celosvětové tržby nakonec tuhle částku znásobily pětkrát, což zapříčinilo příchod sequelů, které byly slabší (dvojka), slabé (trojka) a otřesné (čtyřka). Jedničce už to ale na lesku neubralo a pokud byste snad kdykoliv chtěli zapochybovat, stačí se podívat na geniální hereckou etudu Genea Hackmana (nikdo už dnes neprotestuje proti tomu, že Hackman pojal Luthora spíš jako komickou figurku), rozkošně nešikovného Kenta nebo výrečnost Perryho Whitea, šéfredaktora Daily Planet.

Tohle je comicsový film, který naznačil cestu, vytýčil standardy a pomohl spojit oba světy. A dneska nedostává V.I.M za zásluhy, dostává ho proto, že je to pořád velkolepý a zábavný film. Bryan Singer má před sebou mimořádně vysokou laťku, zvlášť pokud se chce pokusit o co nejvěrnější remake (všimněte si, že Spacey taky hraje do komediální plohy, Routh je stejně jako tehdy Reeve neznámou komoditou a Kate Bosworth stejně jako Margot Kidder není žádná sexbomba), ale byl bych necita, kdybych mu nedržel palce.