O FILMU

Jedinečnost dánských Strings (ve Varech známých pod překladem Loutky) tkví minimálně v tom, že se jako jediný film naší databáze dočkaly dvou profilů. Nesouvisí to však s jejich enormní důležitostí pro Sředoevropana, nýbrž se zrádností techniky. Když MovieZone v listopadu dočasně podlehla nespolehlivosti hostingu, byly právě Strings nejhůře postiženým jedincem – jeho profil zmizel do internetové černé díry a jelikož si moudrý autor svůj stylistický počin nikde nezálohoval, nezbylo mu než po několika měsících znovu usednout za klávesnici. Nic horšího v životě filmového psavce – snad s výjimkou hladomoru a zdražení Velkopopovického kozla – přijít nemůže, ale premiéra Strings v českých kinech se bohužel nedá obejít. Proto opět ztratíme pár slov za anglicky namluvený epos, jehož mezinárodní úspěch zcela odvisí od novátorského nakládání s loutkou. Dýchající bytostí, jejíž životní funkce mohou být zachovány pouze do doby, kdy přetrvává spojení mezi dřevěným panďulákem a jeho lidským vodičem. Loutky se bez strun, drátků a provázků jak známo těžko směrují, proto se v Dánsku pár filištínských umělců rozhodlo ztotožnit jejich tep se šňůrkami připevněnými na hlavu i končetiny.

S takovouto půvabnou a leckdy i efektní vychytávkou se otevírá příběh zavražděného panovníka, nezralého následníka trůnu a zlého strýce, jemuž se touhou po trůnu klepou všechny dřevěné součástky jeho těla. Univerzální poselství a silné myšlenky podpořené velkolepou výpravou bohužel slouží mytologickému Frankensteinovi, který si bere po drobtech z každé báje i filmového opusu s mýtickým podtextem. Po docenění koncepční originality se už proto pouze naotravuje patetickým slovním zvěrstvem, přepjatými dialogy a okoukaným příběhem, resp. předvídatelným vektorovým součinem všemožných legend, mýtů a eposů, psaných i filmových. Diváka ochotného ocenit film výhradně na základě „oživení“ loutek mohou Strings oslovit, u nás v redakci se však tak hrubě nezadařilo, že se po karlovarské terapii nikdo neodvážil oprašovat půl roku staré pocity na řádné novinářské projekci. Proto ten nezvykle „recenzující“ příspěvek do Na obzoru, jenž bude z podobných důvodů záhy následován i Kim Ki-dukovým Lukem.

FOTOGALERIE